Janovsky Josef

Příběh Josefa Janovského

Vlastislav Janík

            Mládí a rodinný život

Josef Janovský se narodil 1. října 1891 v obci Strání č. 91 jako syn Josefa Janovského domkaře a manželky Anny, rozené Žajglové. Hned druhý den po svém narození byl pokřtěn v místním kostele.[1] Po povinné školní docházce začal pracovat v lese. Proto je jeho povolání uváděno buď jako lesní dělník nebo obecný hajný.[2] Oženil se s Magdalénou Popelkovou narozenou 31. září 1889 ve Strání, která byla dcerou Martina Popelky čtrtláníka a jeho manželky Kateřiny rozené Zderčíkové. Postupně se jim narodili tři děti. Jako první v roce 1927 syn Josef, v roce 1929 syn Jan a v roce 1933 se jim narodil syn Antonín. Jejich otec byl v té době označován jako půlčtvrláník. A v roce 1938 byl organizován v československé straně sociálně demokratické.

Okupace

               Znalost lesního prostředí a blízkost hranice od jeho bydliště jej předurčila k tomu, že po okupaci českých zemí začal převádět přes hranice na Slovensko občany, pro něž se stala protektorátní půda příliš horká anebo chtěli osobně přispět svojí účastí v zahraničních ozbrojených složkách k osvobození okupované vlasti. Díky jeho bratrovi Františkovi se stal členem převáděcí skupiny 13. Své klienty převáděl do Moravské Lieskové. První obce za protektorátní hranicí. Zpět do protektorátu přenášel důležité zprávy určené odboji. Svěřené mu „rozkazy plnil přesně, statečně a s plnou oddaností odboji“. [3] Převaděčská činnost se mu dařila až do 3. září 1941, kdy byl údajně na základě udání při převodu lidí na hranici zatčen v obci Květné německou pohraniční hlídkou. Po zadržení byl převezen do Uherského Hradiště, kde byl vyslýchán na celním úřadě. Po vyšetření všech okolností jeho činnosti byl 17. listopadu postaven před stanný soud v Brně. Ten jej za předsednictví SS Strurmbannführera Eberta a SS Untersturmführera kriminálního sekretáře Presslauera a SS Utersturmführer kriminálního sekretáře Regelsbergera jako přísedící, uznal vinným za převádění lidí, rušení veřejného pořádku a podloudnictví. Současně s tím byl jeho majetek konfiskován a zablokovány jeho stávající účty a zástavy[4].

Protože však zřejmě dokazování jeho odbojové činnosti nebylo podloženo silnými svědectvími byl odeslán od stanného soudu zpět gestapu. To jej dle nařízení zastupujícího říšského protektora odeslalo bez jakéhokoliv soudního verdiktu do koncentračního tábora Mauthausen, kam se dostal 4. prosince 1941. Po přijímacích procedurách mu bylo přiděleno evidenční vězeňské číslo 1153[5]. Jeho věznění však nebylo dlouhé. Přesně po třech měsících údajně zahynul nešťastnou náhodou v kamenolomu po pádu kamene na jeho hlavu.

            In memoriam byl Josefu Janovskému 8. dubna 1946 udělen válečný kříž[6].