Hrubý Antonín

Náčelník Orla Antonín Hrubý z Uherského Brodu.

Vlastislav Janík

Po vypuknutí války mezi Německem a Polskem byla na počátku září provedena tzv. akce Albrecht I – Aktion Albrecht der Erste, která se soustředila na preventivní zatýkání čelních představitelů českého národa. Během této akce bylo zatčeno nejméně 1247 občanů tehdejšího protektorátu. Mezi touto početně velkou skupinou byl i náčelník Orla Antonín Hrubý z Uherského Brodu.  

            Antonín Hrubý se narodil 9. listopadu 1907 v Uherské Brodě stolařskému mistru Janu Hrubému v čp. 623. Antonín Hrubý vyrůstal ještě s dalšími sourozenci s bratrem Jiřím a se sestrami Gabrielou a Libuší. V Uherském Brodě vystudoval v roce 1924 reálné gymnázium. Během studia se stal členem skautu, sdružení katolických studentů a tělocvičné organizace Orel. V roce 1922 Orel reprezentoval na sletu v Brně.

            Po maturitě v roce 1925 nastoupil do Okresní nemocenské pojišťovny jako úředník. Ve dvacátém devátém roce odešel na Slovensko, aby se stal učitelem v obci Višňová u Čachtic. Po roce se ze Slovenska vrátil a nechal se zaměstnat na Městském úřadě v Uherském Brodě. Jeho sociální cítění jej při zvyšování míry nezaměstnanosti na počátku hospodářské krize přivedlo do Všeobecného sdružení křesťanského dělnictva. Současně s tím začal ještě intenzivněji působit v tělocvičné jednotě Orel. Již v roce 1925 zde působil jako knihovník a cvičitel. Poté vedl v Orlu tělovýchovné kurzy, turistický odbor, díky kterému organizoval četné zájezdy na Slovensko, které poznal při výkonu svého učitelského povolání, lyžařský odbor, sportovní odbor a svojí autoritou podpořil i myšlenku vybudovat v Uherském Brodě orelský stadion a kluziště.  V roce 1932 kvůli této stavbě byla svolána i mimořádná valná hromada, která měla rozhodnout o zakoupení pozemku pro stadion u Libového dvora. Antonín Hrubý tehdy daroval do sbírky na zakoupení pozemku částku 120 Kč.

Na valné hromadě jednoty v roce 1927 byl zvolen za náčelníka Orla v Uherském Brodě. V uvedené funkci zůstal rok, kdy jej vystřídal Oldřich Hanáček. Toho opětovně ve funkci vystřídal v roce 1932, aby v této funkci setrval až do roku 1938. Tehdy se zase oba ve funkci vystřídali, jen s tím rozdílem, že se Antonín Hrubý stal starostou jednoty. Jeho aktivní činnost v Orlu se odrazila v přílivu mladých lidí do organizace, které velmi podporoval i vlastními prostředky. Jeho práce nezapadla i před vedením organizace a Antonín Hrubý byl 22. října 1936 župním cvičitelským sborem zvolen za náčelníka Slovácké župy Velehradské za odstupujícího župního náčelníka br. Oldřicha Hanáčka. Volba Antonína Hrubého nebyla tehdy snadnou záležitostí. Ač byl starostou místní jednoty v župních strukturách zatím nezastával žádnou funkci, což jej ve volbě velmi diskvalifikovalo. Přesto však byl zvolen, hlavně díky jako úsilí na poli práce s mládeží. Jeho hlavním cílem v nové funkci bylo získat a vychovat si pro orelskou jednotu co nejvíce a nejlépe připravených cvičitelů a vzdělavatelů, což vyvrcholilo hlavně v době mnichovské krize, kdy se i členové Orla shodli na nutnosti výcviku k brannosti a národního sebeuvědomění. V té době Antonín Hrubý začal o těchto otázkách úzce spolupracovat s členem Ústřední rady čs. Orla MUDr. Vojtěchem Jílkem a jeho zástupcem Františkem Novotným.

            MUDr. Vojtěch Jílek se narodil 14. dubna 1908 v Bystrci. Vystudoval lékařskou fakultu Masarykovy university v Brně. Po absolvování prezenční služby jako lékař u divizní nemocnice 6 a šéflékař u polní střelnice v Moravských Knínicích, začal pracovat jako sekundární lékař v Zemské nemocnici v Brně. V lednu 1938 přijal místo smluvního zdravotního úředníka u rady města Brna. Hned po okupaci s vědomím náčelnické rady navázal spojení s představiteli armády. V červenci 1939 se mu podařilo vycestovat do Polska a Švédska, pod krytím studia organizace tělesné výchov v Polsku a návštěvy mezinárodního sjezdu severských gymnastů ve Švédku. Během této cesty se v Polsku sešel s Janem Šrámkem a Františkem Hálou, kteří v té době již byli v emigraci v Polsku. Právě z tohoto setkání přivezl od Jana Šrámka instrukce pro orelské podzemní hnutí, které tlumočil na schůzi náčelnické rady mužů a župních náčelníků, na které se všichni účastníci spontánně přihlásili ke spolupráci v odbojovém hnutím. Mezi vybrané muže MUDr. Jílka patřil i Antonín Hrubý. Jílek si jej vybral, aby z členů Orla vytvořil odbojovou skupinu, která se měla stát součástí Obrany národa. Bohužel ilegální činnost Antonína Hrubého netrvalo dlouho. Na základě pečlivě sestavených seznamů byl po vypuknutí války s Polskem zatčen společně ještě s dalšími devíti občany Uherského Brodu přímo na radnici města.

            Po krátkém věznění ve věznici na Špilberku byl odvezen do tzv. ochranné vazby do KT Dachau, kde po svém příchodu 10. září 1939 dostal vězeňské číslo 35 430. Zde však nesetrval dlouho. Pro svoje vlastenecké cítění, křesťanský světonázor, byl odsunut 26. září 1939 do KT Buchenwald u Výmaru. Důvod byl jediný. Zbavit jej co nejdříve nelidským zacházením života, protože Buchenwald patřil svými životními podmínkami k těžšímu koncentračnímu táboru než Dachau. Přesto v Buchenwaldu strávil celý rok 1940.

            15. května 1941 byl ve své ordinaci zatčen MUDr. Jílek. Jeho zatčení přineslo Němcům poznatky o začátku odboje v Orlu v roce 1939, o kterých zatím měli jen kusé informace. Aby si tyto informace potvrdili a případně rozšířili byl na podzim roku 1941 předvolán do Brna z Buchenwaldu i Antonín Hrubý. Mezitím byl ale Vojtěch Jílek 30. září po vyhlášení I. stanného práva v Kounicových kolejích popraven a cena Antonína Hrubého pro Němce tím pádem rovněž klesala. Němcům chyběl i František Němec, který odešel za pomocí členů Orla z Uherského Brodu do zahraničí a vstoupil do československé armády. Po válce se vrátil v hodnosti štábního kapitána.

            Bohužel i celková situace v protektorátu se na podzim roku 1941 změnila. Nástup zastupujícího říšského protektora R. Heydricha znamenal významný posun v boji proti českému odboji. Už nešlo být odsouzen k dlouholetému vězení, ale stanné soudy posílali české odbojáře buď přímo před popravčí četu nebo do KT Mauthausen, což pro dotyčného znamenalo v podstatě totéž.

Antonín Hrubý v Mauthausenu dostal vězeňské číslo 2564. Nasazen byl do nejtěžšího pracovního komanda kamenolom, což znamenalo velmi fyzicky namáhavou práci, která se dlouhodobě nedala vzhledem k poměrům, které v KT panovaly, přežít. Proto Antonín Hrubý 21. března 1942 v KT Mauthausen umírá. Půl roku poté jeho matka Matylda Hrubá na základě svého dopisu obdržela z komandantury tábora Mauthausen vyrozumění odeslané 25. listopadu 1942: „K vašemu požadavku zpětně sdělujeme, že Váš syn zemřel 21. března 1942 kolem 9:05 hodin v důsledku růže v obličeji.“ Matka Antonína Hrubého přežila svého syna o pouhého dva a půl roku. Zemřela v depresi nad ztrátou syna 2. dubna 1945. Její pohřeb se v myšlenkách všech přítomných stal zároveň i rozloučením se synem Antonínem. Ve vzpomínce z roku 1945 zástupci uherskobrodského Orla napsali: „Tvoje životní dílo leží v duších těch, kterým jsi vléval sílu, odvahu, nebojácnost, národní vědomí, hrdost a charakter. (…) Svou obětí vykoupil jsi naši svobodu, statek nejdražší, abychom my mohli žít.“