Příběh rodiny Brunclíkových

Vlastislav Janík

            Emil Brunclík pocházel z Prahy. Narodil se zde 11. ledna 1889 Františku a Anně Brunclíkových. Otec František Brunclík byl truhlářský dělník, který zemřel 15. října 1926 na rakovinu střev. Emil Brunclík měl ještě o 8 let staršího bratra Josefa, který se narodil 28. ledna 1881. Celá rodina byla římskokatolického vyznání. V dospělosti měl Emil střední postavu, hnědých vlasů, modrých očí, oblé brady a tupého nosu. Pro tělesnou vadu neabsolvoval vojenskou prezenční službu a byl tedy od domobranecké povinnosti od 12. června 1916 osvobozen. 16. července 1921 se oženil v Písku s Marií Gregorovou, která se zde narodila 24. července 1898 na Budějovickém předměstí Josefu a Marii Gregorovým. Otec Josef v Písku vykonával funkci hospodářského správce. Na rozdíl od manžela měla Marie obličej kulatý a oči hnědé. Manželé spolu začali bydlet na Karlově třídě č. 570, která se v té době nacházela na Žižkově. Byt obývali i s rodiči Emila po celé čtyři roky Až v roce v roce 1925, rok přes smrtí otce, se odsud odstěhovali do Lucemburské ulice č. 1578/25. Jednalo se o byt v pátém patře s jedním pokojem a kuchyní, kde manželé bydleli i v období okupace.

            Emil Brunclík pracoval jako úředník ve firmě Keramika s.r.o. se sídlem v Dlážděné ulici v Praze 2, která prodávala dlaždice, obkladačky, kameninové zboží a kámen. Jako zaměstnanec uvedené firmy jezdil do „všech evropských států, kam bylo cestování povoleno“, kde firmu zastupoval při obchodních jednáních. Jmenovitě se jednalo o Francii, Švýcarsko, Itálii, Rakousko a Německo. U této firmy pracoval až do svého zatčení v roce 1942. Marie Brunclíková se starala o domácnost. Byla však vysokého intelektu a ovládla výborně anglický jazyk.

            Na některé cesty brával Brunclík i svoji manželku. Společně pak manželé strávili v roce 1935 na dovolenou v Alžíru, Francouzském Španělsku a Maroku.

            Pravděpodobně od začátku války se Marie Brunclíková zapojila do kolportace ilegálního tisku. Jednalo se o časopis V boj a Rudé právo. Tiskoviny dostávala od své bývalé sousedky Žofie Turkové, která s Brunclíkovými bydlela na přelomu 20. a 30. tých let na stejném podlaží a po okupaci byla zapojena v komunistickém odboji. Paní Turková byla švadlena a její muž Bohuslav provozoval holičství a kadeřnictví. V roce 1929 jim narodil syn Jan, a protože Brunclíkovi byli bezdětní tak se Marie o malého Jana často starala a Jan ji oslovoval teto. V roce 1932 se však Turkovi z domu odstěhovali a odešli na Nymbursko. O rok později se manželství Turkových rozpadlo a paní Turková se opět vrátila do Prahy do Žerotínovy ulice a krátce na to opět navázala kontakt s paní Brunclíkovou. To už byl Jan téměř desetiletým klukem, když nosil koše s opraveným prádlem do domu, kde Brunclíkovi bydleli, na mandl k paní A. Nekvasilové. V koši však nebylo jen prádlo, ale i ilegální tiskoviny. Zpět manželé Brunclíkovi posílali materiální a finanční pomoc osobám žijícím v ilegalitě pro paní Turkovou. Dle poválečného svědectví paní doktorky Anny Kavinové, která byla její ošetřující lékařkou zajišťovala Marie Brunclíková i prostory pro vysílání ilegální vysílání.  Hlavní zkouška na manžele Brunclíkovi teprve čekala. Začal se psát rok 1942. Tehdy se velmi zhoršilo zdraví matce Emila Anně. Jak sama napsala ve své žádosti o osvědčení podle §8 zákona č. 255/1946 Sb. „o mě jako matku se plně staral, byl bezdětný a sama jsem u něho bydlila a sám byl velmi zámožný.“ Nicméně do osudu Brunclíkových ten rok přišla ještě jedna okolnost.

            V roce 1940 padl na evropské půdě do zajetí mjr. Ronald Bolton Littledale. Major Ronald Littledale sloužil v britské koloniální armádě v Bombayi a po vypuknutí války s Německem se stal členem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais byl zajat. Z Francie byl pak transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálním gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se dostali do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích však došlo k události, s kterou uprchlí zajatci nepočítali. Jejich průvodkyně je zradila a vydala bulharským finančníkům. Ti je předali německým bezpečnostním orgánům. První výslech s oběma Angličany provedli úředníci gestapa v Bukurešti. Důstojníkům nabídli, že když prozradí své podporovatele, propustí je. Kolega Littledaleho na nabídku přistoupil a vyzradil jména lidí, u kterých se během cesty ukrývali. Propuštěn však nebyl. Místo toho byli oba eskortováni zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli znovu uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali. Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři Sdružení evangelické mládeže Janu Miřejovskému. Od něho se počátkem roku 1942 ocitl v péči Zdeňky Pakové, která byla členkou YMCY. Zdenka Paková jej později převedla k manželům Bergauerovým, kteří tehdy bydleli v Italské ulici na Vinohradech.

Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Většinou svobodných nebo rodiny bez dětí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schuslterovou a Gertrudu Šaškovou. Řady ukrývatelů se nakonec rozšířili i o manžele Brunclíkovi. Tam byl mjr. Littledale převeden dr. Kavinovou, která měla ordinaci ve Slezské ulici 36 na Vinohradech. Po válce na paní Brunclíkovou vzpomínala takto: „Jedna z mých pacientek, Marie Brunclíková, nezapomenutelná, inteligentní a odhodlaná paní, roznášela cyklostylovaný časopis V boj.…Přinesla mi ho na těle do ordinace a zas pro něj přišla…“ Ve svých poválečných vzpomínkách také uvedla jak k celému převedení mjr. Littledaleho k Brunclíkům došlo. „Jednoho dne přišla za mnou do ordinace na Vinohradech Dr. Gerta Šašková se žádostí, zda bych nemohla jinde ubytovat anglického zajatce…Napadla mi paní Brunclíková. Vykoukla jsem z ordinace do čekárny, není-li tam náhodou paní Brunclíková. Byla. Zavolala jsem jí dovnitř, představila je vzájemně a vystrčila do sousední kuchyně, aby se tam věci domluvily a dál jsem pokračovala v ordinování.“ Po uvedené domluvě Zdenka Paková přivedla majora k dr. Kavinové a ta je doprovodila do bytu manželů Brunclíkových. Mjr. Littledale se u Brunclíků ukrýval od 30. ledna 1942 asi 3 neděle. Matku se na tu dobu rozhodli manželé s jejím souhlasem umístit do katolického domu v Praze Vršovicích. Littledalemu se muselo u Brunclíků líbit, neboť paní Brunclíková ovládla dokonale angličtinu, a tak se s ním dobře dohovořila. Ještě s paní Šaškovou s ním chodili po Praze a seznamovali jej s dějinami českých zemí.

Pomocí svých přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho přes Rakousko do Švýcarska, který se však nepodařil. Mjr. Littledale se rozhodl z rakousko-švýcarské hranice vrátit zpět do protektorátu. Pravděpodobně díky zvýšené ostraze na protektorátní hranici po útoku na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byl při přechodu hranice zatčen. Po jeho zatčení gestapo rozkrylo všechny úkryty Littledaleho. Nejdříve byla 12. června zatčena Gertruda Šašková, pak 26. června Zdeňka Paková, a nakonec ve stejný den 30. června manželé Bergauerovi a Brunclíkovi. Marie Brunclíková byla zatčena v 11 hodin dopoledne ve svém bytě. Toto zatčení zaregistroval domovník a varoval Emila Brunclíka, který byl ve své kanceláři v Dlážděné ulici. Emil Brunclík však na varování nedbal. Gestapo jej proto zatklo v 16 hodin. Ten den se v Lucemburské ulici objevil s prádlem obsahující ilegální tiskoviny i Jan Turek. Jak měl ve zvyku, navštívil nejdříve paní Nekvasilovou a pak se chtěl zastavit i paní Brunclíkové a odevzdat tiskoviny. Naštěstí paní Nekvasilová mu řekla, ať k Brunclíkům nechodí, že paní byla zatčena. Touto náhodou se Turkova rodina nedostala do hledáčku gestapa a paní Brunclíková spojení na paní Turkovou neprozradila. Nebyla však jediná, kterou svým mlčení manželé Brunclíkovi zachránili. Do celé věci ukrývání britského důstojníka byl zasvěcen i správce domu Antonín Werfl, J. Trhlík ředitel družstva, ve kterém Brunclíkovi bydleli, Amálie Aplová důvěrná kamarádka manželů Brunclíkových, Františka Vokurková posluhovačka a i sama A. Nekvasilová. Při konfrontaci na gestapu zachránila paní Brunclíková i dr. Kavinovou, když popřela, že by k nim do bytu přivedla ukrývaného mjr. Littledaleho.

Němci dlouho viděli v zadrženém majorovi údajnou anglickou stopu v provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Proto celá skupina jeho podporovatelů byla zařazena do transportu 262 československých občanů, který vyrazil z Malé pevnosti Terezín přes Bohušovice nad Ohří do hornorakouského města Mauthausen, kde se nacházel stejnojmenný koncentrační tábor. Zde byli 24. října Brunclíkovi zavražděni v odstřelovacím koutě ranou do týla. Marie Brunclíková v 9:18, její manžel Emil ve 14 hodin.

A jaký byl další osud mjr. Ronalda Boltona Littledaleho? Pplk. Ronald Bolton Littledale padl v boji dne 1. září 1944, když velel svému pluk, poté se mu znovu na podzim roku 1942 podařilo utéci z věznice Colditz a dostat se úspěšně do Švýcarska a dále do Velké Británie.