Příběh rodiny Moravcových z Konojed
Příběh rodiny Moravcových
Vlastislav Janík
.
Miroslav Moravec si na přelomu třicátých a čtyřicátých let psal deník. Poslední věta, kterou do deníkunapsal, byla při příchodu Nového roku 1942. Zněla "Rok 1942, do kterého vnášímetolik nadějí..." Ty se však určitě dle představ manželů nenaplnily. Oba dva bylizavražděni v koncentračním táboře Mauthausen ranou do týla 24. října 1942.
Miroslav Moravec se narodil 8.června 1905 v Ledvicích (okres Teplice) do rodiny Jana Moravce a AnnyMoravcové, rozené Dandové. Ta podlehla ve svých 30-ti letech v roce 1918epidemii španělské chřipky. Miroslav Moravec měl ještě dva sourozence. O dvaroky mladšího Zdeňka a o 16 mladšího nevlastního bratra Jana, z druhéhootcova manželství. Miroslav byl římskokatolického vyznání.
Otec Jan byl obchodníkem a pocházel z chudé Vysočiny. Ledvice se pro něj na konci 19. století staly výzvou, jak uplatnit
svůj obchodní talent díky rozvíjejícímu se průmyslu v této hornické oblasti. Postupem času provozoval dva obchody se smíšeným zbožím. Podařilo se mu dosáhnout i úspěchu v politice, když se stal po roce 1918 v nové ČSR starostou města Ledvice. Velmi se také zasloužil o vznik místní české školy. Byl členem Sokola a časem se stal jeho starostou.
Do Sokola začal chodit i jeho syn Miroslav. Postupně se vypracoval až do župního představenstva Krušnohorské župy
Kukaňovy. Tím se dostal do blízkého kontaktu s čelními představiteli župy Kukaňovy jako byl Jan Zelenka, Václav Novák a Bedřich Kubice, se kterými po okupaci spolupracoval v odboji. Politicky byl organizován v národně socialistické straně.
Se svojí budoucí ženou Annou Hrodkovou se Miroslav Moravec poznal v červenci roku 1937. Anna Hrodková
byla náčelnicí Sokola v Mostě, který reprezentovala hlavně na národních plaveckých soutěžích. Pocházela rovněž z obchodnické rodiny. Hrodkovi měli v Mostě obchod s galanterií. Narodila 26. července 1912 v Mostě Františku Hrodkovi a Anně Hrodkové, rozené Šalové. Anna měla 3 sourozence, bratry. Jejich rodina přišla do Mostu od Kolína v době rozvoje průmyslu na Mostecku.
Miroslav Moravec a Anna Hrodková uzavřeli sňatek 26. červena 1938 v chrámu sv. Františka v Mostě, v době vrcholících
příprav na X. všesokolský slet v Praze, jehož se novomanželé zúčastnili. Slet byl pověstný hlavně tím, že členové župy Krušnohorské Kukaňovy prošli pod slavnostní tribunou tiše, bez zdravic, aby upozornili na svoji těžkou situaci v pohraničí.
V září 1938 vyvrcholil konflikt podněcovaný z Německa mezi německým a českým obyvatelstvem Československa. Otec Jan Moravec se již před těmito událostmi prozíravě z pohraničí přestěhoval do Kostelce nad Černými lesy, kde si pořídil rodinnou vilu a
provozoval zde obchodní živnost. Naproti tomu novomanželé Moravcovi i po podstoupení českého pohraničí Německu hodlali v pohraničí zůstat. Tlak německého obyvatelstva na Čechy, kteří v pohraničí zůstali, byl však stále velmi silnější. V Ledvicích vyvrcholil v noci z 13. na 14. října, jak popisuje Miroslav ve svém deníčku (byl po válce nalezen mezi dalšími rodinnými písemnosti na půdě konojedského
domku). Tehdy po Ledvicích o půl osmé večer prošla asi 300členná tlupa, která se v 8 hodin zastavila před domem a krámkem Moravcových. Z davu se tehdy německy ozvalo "Die Moravec hinaus nach Tchechei!"(Moravcovi ven do Čech!) Průvod tohoto davu se opakoval ještě dvakrát. Kolem desáté hodiny se z něj oddělilo asi 40 nejradikálnějších mužů, kteří byli ozbrojeni a vrhli se na domovní dveře Moravců, jež hodlali vypáčit. Dveře nějaký čas odolávaly, ale pod tlakem tak velkého davu nakonec povolily. Nevítaní hosté se nahrnuli do
předsíně a drali se dál do vnitřku bytu. Za kuchyňskými dveřmi se ve tmě krčili manželé Moravcovi. "Pak jsouce posilněn požehnáním manželčiným a pusinkou její a poprosení pána Boha o sílu v této chvíli otevřel jsem dveře." Když se Miroslav zeptal, co zde hledají, odpovědí mu bylo jen "Hinaus, hinaus!" Ven! Ven! "Zněl rozkaz rozníceného davu mladých známých tváří spatřených na chodbě rodného domu - vyhnali mne ven - u dveří domovních dostal jsem prvou ránu do tváře - od nejmladšího syna mlékařky a dalších nepočítaných, že tělo bylo
poseto ještě druhý den jako od spalniček. Couval jsem před davem dotazujíc se jejich řečí, co že ode mne chtějí. Roznícený dav neznal jinou odpovědět nežli krev." Podobný útok se ještě tu noc jednou opakoval, ale to už útočníci do krámu nevtrhli. Pohmožděniny, které Miroslav Moravec při této potyčce utržil, si vyžádaly týdenní pobyt na lůžku. Tyto pogromy vyvolali velký exodus zbývajících Čechů z pohraničí do českého vnitrozemí. Právě od těchto lidí se o situaci Moravců dozvěděli jejich rodiče v Kostelci. Přiměli syna a snachu, aby se z pohraničí definitivně odstěhovali, a proto novomanželům v Konojedech zakoupili dům č. p. 99. K vlastnímu přestěhování došlo až těsně před Vánoci
1938, kdy do českého vnitrozemí odjel nejdříve Miroslav a dva dny po něm 23. prosince 1939 jeho žena Anna, která již v té době byla 5 měsíců v požehnaném stavu. Ten se naplnil 1. května 1939 pak porodila dceru Annu. Kmotrem malé Anny byl Josef Kopecký tehdejší tarosta obce.
Počátky podnikání Miroslava Moravce v Konojedech nebyly zrovna lehké. Ve svém deníku dokonce píše, že reakce místního obyvatelstva byla zpočátku vůči němu nedůvěřivá. Nicméně od 1. ledna 1941 byl nucen zaměstnat jednu učednici a obchod rozšířil i o prodej uhlí.
Oproti jeho úspěchům v obchodě se neradostně vyvíjela situace v sokolském hnutí. Činnost Sokola byla v dubnu 1941 pozastavena a čím dál více sokolských představitelů se dostávalo do střetu s okupační mocí. Pravděpodobně proto v létě 1941 navštívil Miroslava Moravce v Konojedech Václav Novák s rodinou, bývalý župní náčelník Krušnohorské župy Kukaňovy. V této chvíli M. Moravec požádal o potravinou pomoc pro rodiny, jejichž živitelé byli zatčení. Po příchodu parašutistů do protektorátu se tato potravinová pomoc rozšířila i na parašutisty, které sokolská organizace v Praze začala ukrývala. Mezi ně patřili i příslušníci desantu ANTHROPOID Josef Gabčík a Jan Kubiš. Nezůstalo
jen u tohoto druhu pomoci. Moravec udržoval kontakt i s příslušníky Sokola ve východních Čechách, kteří se transformovali do odbojové organizace S21B.
Po provedení atentátu na Reinharda Heydricha i na Miroslava Moravce tíseň z toho, jakou reakci atentát vyvolal. Při náhlé a předem neohlášené návštěvě u svého švagra Bohumila Hrodka v Brně, krátce po atentátu (lze předpokládat, že přicestoval i za jiným účelem než na běžnou rodinnou návštěvu) se mu svěřil se svými obavami a říkal, že se dějí hrozné věci.
V druhé polovině července došlo k další vlně zatýkání. 18. července 1942 byl kriminálním komisařem Heinzem Janturem zatčen i Miroslav Moravec. Pro jeho ženu Annu si příslušníci gestapa přijeli až 27. srpna 1942 a byla odvezena na celu č. 5 v policejním vězení
v Bartolomějské ulice. Manžele pak během září převezli do Malé pevnosti Terezín. Po jejich odsouzení stanným soudem k smrti za jejich
nepřítomnosti se 23. října ocitli v KT Mauthausen. Zde byli 24. října 1942, nejdříve manželka Anna v 10:46 a její muž Miroslav v 15:22, v odstřelovacím koutě zavražděni.
Dcera Anna byla v den zatčení matky převezena na zámeček na Jenerálce, kde byly postupně intervenovány děti podporovatelů
parašutistů ze skupiny ANTHROPOID. V dubnu 1944 byly odvezeny do internačního tábora Svatobořice a ještě krátce před koncem války převezeny do Plané nad Lužnicí, kde se dočkaly osvobození. Dle nařízení K. H. Franka je čekal stejný osud jako osud jejich rodiče. Měly být popraveny po vítězné válce Velkoněmecké říše.
Malou Aničku si po válce osvojili příbuzní ze strany její maminky.