Vážení

v rámci koronovirových opatření jsou zrušeny Oslavy osvobození KT Mauthausen, které měly proběhnout 10.5.2020.

 

je ale možné navštívit alespoň virtuální podobu oslav.

On 8 May 2020 we commemorate the 75th anniversary of the unconditional surrender of the German Wehrmacht. On this day, the Mauthausen Committee Austria (MKÖ) is organising the Festival of Joy for the eight time, remembering the victims and the joy of liberation from the Nazi terror regime. Owing to the COVID-19 pandemic, this commemoration will be a virtual one this year. Starting at 18:05, the virtual Festival of Joy can be seen at www.festderfreude.at and on ORF III.

Europe’s largest International Liberation Ceremony will take place on Sunday, 10 May 2020, for the first time virtually. You can attend the Liberation Ceremony from abroad between 11:00 and 12:00 at www.mkoe.at and on ORF III from all over Austria. Several survivors will be sending a statement.

In addition, the International Liberation Ceremony will be accompanied by virtual commemoration weeks from 26 April to 20 May 2020. During this period, original protocols of the US liberators, short videos from the survivors of the concentration camps and witnesses of the time, statements by victim organisations, ambassadors, commemoration initiatives and many more will be presented on www.mkoe.at, MKÖ’s YouTube channel, the MKÖ Facebook site and on Instagram.

We look forward to many of you attending the virtual ceremony and remain,

Yours sincerely,

Willi Mernyi – Chairman
Christa Bauer – Managing director


A zde je překlad komentářů, které doprovází celý ceremoniál:

Před 75 lety byl koncentrační tábor v Mauthausenu osvobozen 11. tankovou divizí americké armády.

Vítáme vás jménem organizátorů, Mauthausenského výboru Rakouska, rakouského táborového společenství Mauthausen a Mezinárodního komitétu Mauthausen. Hlavním tématem letošních oslav je heslo Lidstvo bez hranic.

Je stále bolestivé a zraňující, když vzpomínáme na nacistická zvěrstva. Koncentrační tábor v Mauthausenu a Mauthausenský památník se stává místem účasti mnoha tisíců lidí na osvobozovacích obřadech, zejména z řad pozůstalých a osvoboditelů.

Požádali jsme lidi z celého světa, o jejich myšlenky na tuto historickou událost, přeživší budou mít slovo, hudba bude tuto oslavu doprovázet jako každý rok.

A warm welcome!

Bienvenue!

Benvenuti!

Bienvenido!

Hjärtligt välkomna!

Bine ati venit!

Hjartanlega velkomna!

Bem-Vindo!

Witamy!

Dobro došli!

Tervetuloa!

Szeretettel köszöntjük! 

"ברוכים הבאים”   

En Var velkomst!

ДОБРЕ ДОШЛИ! 

Hoş geldiniz!

 «Добро пожаловать»

 

Vítejte na virtuálním mezinárodním ceremoniálu osvobození!

Historie slavností osvobození

Když se osvobození vězni začali fyzicky pomalu zotavovat, bylo naprosto nemyslitelné, aby se mnozí z nich v pravidelných intervalech vraceli na toto místo nekonečného utrpení. Věznění v koncentračním táboře, které často trvalo roky, hluboce traumatizovalo tyto lidi a zdálo se, že bude lepší, aby se do těchto míst nevraceli a upnuli se směrem k nejisté, ale svobodné budoucnosti.

 

Velmi brzy si bývalí vězni uvědomili, že návrat do Mauthausenu, jako svobodní občané a účast na slavnosti osvobození je pro ně velmi důležité. V prvních letech nebo dekádách, kdy se v květnu v Mauthausenu každý rok setkali tisíce pozůstalých, měl osvobozenecký obřad také katartický účinek. Znalost a uvědomění si sebe sama o tom, že přežili, sdílení příběhů s ostatními oběťmi a poté návrat domů pomohlo mnoha lidem lépe se vypořádat s masivním traumatem, který utrpěli.
Pro většinu těch, kdo přežili, je druhá, sociálně-politická funkce návratu do Mauthausenu také velmi důležitá. Jde o to vzdělávat lidi, nikdy nezapomenout, držet princip Nikdy znovu! a oslovení mladých.

 

 

První oficiální obřad osvobození v Mauthausenu se konal již v roce 1946 a zahrnoval shromáždění více než 10 000 lidí pod Schody smrti („Todesstiege“) v lomu. Účastníci si museli být velmi dobře vědomi důležitosti tohoto setkání a tohoto prvního ceremoniálu osvobození. V rámci tohoto shromáždění byl vypracován oficiální závěrečný dokument, který obsahuje podpisy národních delegátů a slibuje, že se tento ceremoniál osvobození se bude konat každoročně.

 

Oslavy osvobození v Mauthausenu, tradičně pořádané druhou květnovou neděli, zůstaly po desetiletí událostí pro přeživší, vždy mezinárodní, ale v rakouské společnosti bez velké rezonance. V bývalých pobočných táborech zůstali pozůstalí téměř sami se svou pamětí až do 90. let. Po pobočných táborech často zůstalo dochováno jen velmi málo nebo zmizely beze stopy.

 

Otevření muzea v památníku Mauthausen kancléřem Bruno Kreiskym v roce 1970 znamenalo mírný nárůst pozornosti rakouské veřejnosti o slavnosti osvobození v Mauthausenu. Od té doby se tohoto obřadu pravidelně účastnila širší rakouská veřejnost za projevů vysoce postavených rakouských politiků.

 

Rakouský mauthausenský výbor převzal dědictví pozůstalých, aby v úzké spolupráci s Mezinárodním mauthausenským výborem a některými rakouskými spolky uspořádal vzpomínku na tento den. S finanční podporou veřejných orgánů a bez četných darů by práce nebyla možná.

 

Ve srovnání s prvními obřady osvobození v Mauthausenu a aktivitami v následujících desetiletích se oslavy zásadně změnily.

 

Díky tomu je obřad osvobození v Mauthausenu zdaleka největším a nejvýznamnějším mezinárodním pamětním obřadem v Evropě. Vedle velkého ceremoniálu v Mauthausenu se nyní v bývalých satelitních táborech nebo na jiných místech nacistického pronásledování pořádá asi 100 dalších pamětních událostí, které uchovávají paměť a brání zapomínání.

Dnes zbývá jen několik přeživších vězňů koncentrační tábora a přijet do Mauthausenu jim každý rok zdraví dovoluje čím dál tím méně. Zachytili jsme však jejich odkaz. Každý rok převzít úkol za organizovaní dnů osvobození a dát v nich mladým lidem hlavní roli. Ta začíná nejprve v lomu a potom u „památníku mládeže“. Role mládeže se stala nedílnou součástí obřadu osvobození v Mauthausenu.

Mezi srpnem 1938 a květnem 1945 byl v Mauthausenu jediným povoleným jazykem jazyk německý.
Dne 16. května 1945 pozůstalí opustili apellplatz přečtením Mauthausenské přísahy v 16 jazycích. Tento text, inspirovaný zkušeností internace v koncentračních táborech, je závazkem zůstat solidární a bojovat za lepší svět. Na počest těch, kdo přežili, a jako připomínka života, mladí lidé ze zemí, které se v té době staly oběťmi koncentračního tábora Mauthausen, přednesly tuto přísahu ve svém mateřském jazyce.

 

 

 

Prohlášení Williho Mernye, předsedy rakouského výboru Mauthausen, slavnosti osvobození 2020

Drazí přátelé,
naši dva moderátoři, známé herečky Mercedes Echerer a Konstanze Breitebner již ve svém úvodu zdůraznili, proč dnes máme tento virtuální obřad osvobození.

Osobně je pro mě důležité toto znovu vyjasnit: tento virtuální obřad osvobození nikdy nemůže být srovnatelnou náhradou za obřad osvobození, který se koná každoročně v památníku Mauthausen.
Při setkání s pozůstalými jsem byl vždy hluboce dojatý, osobně i politicky, a doufal jsem, že si promluvím s Edem Mosbergem, Abou Lewit a Richardem Wadani, kteří nedávno zemřeli.
Neexistuje virtuální alternativa.

 

Motto zvolené pro letošní oslavy je „Lidstvo bez hranic“.

 

Před chvílí jsme slyšeli Mauthausenovu přísahu, kde se říká: Nejkrásnější věci, které můžeme dosáhnout, je: Svět svobodných lidí!
Obracíme se do celého světa a voláme: pomozte nám s tímto úkolem!

 

„Všeobecná deklarace lidských práv“ byla přijata po skončení druhé světové války a osvobození Evropy od nacistického teroristického režimu. Cílem deklarace bylo zajistit mír a bezpečnost,
Lidskost přes všechny hranice!

 

Lidstvo je slovo, které v nacistickém slovníku neexistovalo.
Jednalo se o politiku rasismu, antisemitismu, nepřátelství a marginalizace.

Nepřítel číslo 1 Židé.
Ale také političtí odpůrci, odboráři, křesťané, komunisté, - všichni byli v nemilosti nacistického systému.

Úspěch nacistů byl možný pouze proto, že se jim podařilo vytvořit hranice mezi lidmi,

což vedlo k zadržení a deportacím do koncentračních táborů.

Boj proti COVID 19 a celosvětové snahy o omezení šíření viru možná posunuly jednu nebo druhou politickou debatu do pozadí.

Politická debata o hranicích, plotech a zdech dnes.
Debata o tom, že lidé musí uprchnout kvůli pronásledování.
Lidé, kteří nechtějí nic jiného než lidskou důstojnost.

Vyžaduje to víc než jen nevěřící údiv, protože tisíce pracovníků létají do práce do Evropy, a my přitom nemůžeme nabídnout ani ochranu dětem z řeckých táborů v Rakousku nebo Německu.

 

Je pro Evropu ústředním úkolem vybudovat Evropu, která je lidská.

Nebo řečeno slovy přeživšího koncentračního tábora Aby Lewitové „Pamatujte, že jste lidé.
To je jediné, na čem záleží. Buďme lidmi. “

Nyní se těším na prohlášení předsedy Mezinárodního mauthausenského výboru, mého kolegy a drahého přítele Guye Dockendorfa z Lucemburska.

 

Guy Dockendorf, prezident Mezinárodní komitéty Mauthausen (CIM)

Zdravím!

To je ale vtip! To mi přátelé říkali před několika dny: jak můžete 75. výročí osvobození tábora Mauthausen dát pod motto Lidstvo bez hranic!

Před rokem si nikdo nemohl představit, že bychom v roce 2020 byli všichni pod karanténou a že neznámý a smrtící virus by uzavřel všechny hranice!

A přesto, toto sociální distancování nám nebrání v tom, abychom se dnes setkali: ačkoli můžeme být tisíce kilometrů od sebe, cítíme se blízko sebe, v našich srdcích a myslích! Děkujeme vám za účast na této virtuální vzpomínce. Dnes překonáme omezení uložená nejen virem, ale také prostorem a časem!

Protože tento rok si znovu připomínáme, co se tady stalo, jak jsme se dozvěděli od těch, kteří dožili osvobození. Můj otec, politický vězeň Mauthausenu, byl 6. května 1945 propuštěn z Ebensee. Od roku 1947 se sem začal vracet se svými spoluvězni a od roku 1968 organizoval poutě mladých lidí do Mauthausenu. Řekl by:

 

Drazí zemřelí kamarádi z Mauthausenu,
Jako každý rok od konce války se vracíme do Mauthausenu a jeho satelitních táborů. My, kteří jsme měli to štěstí, že jsme se dostali domů, jsme vám slíbili, že: „Dokud budeme naživu, musíme svědčit o tom, co se tady stalo.“

Proto si v druhé, třetí a čtvrté generaci bereme k srdci poselství bratrství a solidarity Přísahy z Mauthausenu, kterou jsme právě poslouchali, v sedmnácti různých jazycích mladých lidí ze všech různých zemí. Klíčovým slovem je mezinárodní solidarita! Samozřejmě v době, kdy jsou fyzické a duševní hranice uzavřeny, v době, kdy se zdá, že neoliberalismus diktuje svá pravidla celému světu, musí tento koncept solidarity nabýt nového významu!

Ve skutečnosti si uprostřed koronavirové krize uvědomujeme, že jediným lékem, který proti tomuto viru máme, je ... solidarita.

Ale nová solidarita: být dnes empatický znamená, že musíme dodržovat disciplínu, abychom se chránili a chránili ostatní. Jedno je jisté: jsme, každý z nás, bez výjimky, zranitelní. Zdrojem nových forem solidarity se může stát uznání této zranitelnosti každého z nás: národní solidarita, ale také mezinárodní solidarita! To je možná jedno z poučení ze současné krize: jen společně jsme silní a dokážeme vytvořit nový svět, který zbavuje všech druhů virů a všech druhů nenávisti!

 

V dobách utrpení, jako je dnes, bereme si k srdci vzpomínky našich pamětníků. Těšíme se na chvíle jejich vzpomínání!

Chtěl bych skončit poselstvím, které nám přesně před padesáti lety zanechal předseda Mezinárodního výboru Mauthausen Bob Sheppard. Posel naděje a lidstva, který oslovil mládež:

"Měli byste vědět, že vaši otcové právě vykonali svou povinnost: učinili tak s velkou důstojností a nikdy nepředstírali, že by jim to mělo přinést jakoukoli slávu, vyznamenání nebo triumf."
Měli byste vědět, že nesnesitelné trápení, které zde snášeli, otevřely jim oči, možná o něco více než ostatním lidem: pochopili, že lidstvo má spoustu nedostatků, ale má také dobré stránky. (...)
Měli byste vědět, že tato utrpení vyvolalo poznání, že nenávist vyvolává zlo. Chtějí skromně svědčit o tom, co by se nemělo znovu objevit ve světě, který může být tak krásný. (...) “
Děkuji za poslech!

 

Abmod Musik

Bella Ciao - 2015 zpívaná mladými lidmi ze španělského Amical de Mauthausen a delegace ANED z Empoli v Itálii při slavnosti osvobození satelitního tábora Ebensee, v orchestrálním provedení, kterou interpretují členové srbského Národního divadla.
Tato píseň byla slavná po celém světě během druhé světové války jako píseň italského hnutí odporu proti fašismu. Bella Ciao byla přeložena do mnoha jazyků a stala se antifašistickou hymnou.

 

Úvod ke zdravicím přeživších

V koncentračním táboře Mauthausen bylo v letech 1938 až 1945 uvězněno více než 200 000 lidí; nikdy na ně nezapomeneme.
Také v letošním roce by se bývalí vězni koncentračního tábora – ti, kdo přežili – zúčastnili slavností osvobození. Je smutné, že to není možné.
Letošní vzpomínka, která je prezentována jako virtuální událost, nám však nabízí jedinečnou příležitost shromáždit svědky a pozůstalé. A mohli jsme za to také pozvat ty, pro něž by cesta na slavnosti byla možná příliš obtěžující. Budeme je moci vidět znovu a znovu v nadcházející hodině a přivítat je s velkou radostí a vděčností na obrazovkách.

 

Ed Mosberg
Jsem vděčný Mauthausenskému výboru za pořádání výročního ceremoniálu oslav Osvobození Mauthausenu a všech 47 pobočných táborů. Nesmíme zapomenout mrtvé ze Schodů smrti v mauthausenském lomu. Stejně jako hladovění vězňů v koncentračním táboře Ebensee. Byl jsem osvobozen v Linzi. Moje žena Cecile byla osvobozena v Mauthausenu. Zde je obrázek pořízený na konci Schodů smrti. Nikdy bychom neměli zapomenout na zvěrstva spáchaná nacisty a neměli bychom zapomenout ani odpustit, protože nemáme žádná práva na odpuštění. Všichni mrtví mohou odpustit. Nemohli jsme zabránit jejich nucené smrti, neměli bychom je nechat znovu zabít.
Ještě jednou bych rád poděkoval Christě Bauerové a Mauthausenskému výboru za jejich těžkou práci a Bůh jim všem žehnej.

 

Dušan Stefančič
Při příležitosti 75. výročí osvobození koncentračního tábora Mauthausen a ukončení války v Evropě si musíme pamatovat na prohlášení Mezinárodního výboru v Mauthausenu, které bylo vyhlášeno v květnu 1945 a požaduje svobodu pro všechny lidi na světě.
Tato deklarace se používá již mnoho let a Mauthausenský výbor ji zahrnul do programu Mezinárodního ceremoniálu osvobození jako přísahu, o které se zodpovědně mluví.
Musím s hrdostí říci, že Slovinsko zmiňuje všechny tyto lidské svobody v textu své národní hymny.

 

Igor Malitskyi
Lidé na světě! Jsem bývalý vězeň čtyř koncentračních táborů: Terezína, Oświęcim, Mauthausen a Linz-3,
Vyzývám Vás. To, co se ve světě právě děje, může zastavit pouze interakce mezi námi. Přátelství a vzájemná pomoc nám pomohly přežít Dostali jsme tuhé jídlo a nemohl jsem to sníst, protože předtím mi Dr. Mengele vytrhal zuby. Tak mi je Fedir Gromov, můj přítel, vzal a žvýkal je a tím mně krmil. Lidé, kteří hlad nikdy nezažili, tomu nerozumí. Lidi buďte ostražití a ochraňujte svět.

 

Aba Lewit
Činnost Mauthausenského výboru je nejdůležitější v tom, aby se zajistilo, že se na zvěrstva koncentračních táborů nikdy zapomene.
Protože sotva existují přeživší svědci.

Daniel Chanoch
Jmenuji se Daniel Chanoch. Narodil jsem se v roce 1932 v Litvě. Celá naše rodina byla zavražděna Němci a Litevci. Byl jsem v mnoha táborech jako Dachau, Osvětim, Mauthausen, a nakonec jsem byl osvobozen v Gunskirchenu. Poselství světu zní: Zastavit rasismus, fašismus a antisemitismus. Neopakujte, co se stalo v minulosti.

 

Anmod Lagersystem
Připomínáme si období, kdy život sám o sobě měl malou hodnotu, zejména v koncentračních táborech. Schopnost vězňů pracovat a možnost jejich ekonomického vykořisťování rozhodovaly o jejich životě a smrti.

Nacisté pokryli Evropu sítí koncentračních a vyhlazovacích táborů, perzekučních úřadů a služeb a řady dalších nástrojů, se společným cílem: Vyloučení, pronásledování a také vyhlazování politických disidentů, lidí perzekuovaných na základě ras a lidí, kteří byli pronásledováni z jakéhokoli důvodu, byli tlačeni na okraj společnosti.
Koncentrační tábor Mauthausen nebyl umístěn pouze na jednom místě v Horním Rakousku - systém táborů Mauthausen se rozšířil téměř na všechny provincie Rakouska, včetně koncentračních táborů Mauthausen a Gusen a dalších přibližně 50-ti satelitních táborů.
V životě a práci lidí uvězněných v koncentračním táboře Mauthausen dominovaly lomy - byly to místa hrůzy. Výroba v lomech byla od podzimu 1943 snížena a většina vězňů byla „pronajata“ zbrojnímu průmyslu. Za tímto účelem bylo v průmyslových závodech v úzké spolupráci se SS vybudováno mnoho satelitních táborů. Vězni koncentračního tábora museli pracovat v nepředstavitelných podmínkách a úmrtnost v některých z těchto satelitních táborů byla vysoká. Satelitní tábory zřízené za tímto účelem byly rozmístěny po celém Rakousku v reakci na potřeby válečné ekonomiky, dostupnosti zdrojů a dopravy. Některé satelitní tábory měly více vězňů než hlavní tábor v Mauthausenu. Hlavním zaměřením bylo maximalizace zisku pro průmysl a SS, lidský život neměl žádnou cenu. Metoda „vyhlazování prací“ používaná SS v žádném případě nebyla v rozporu s jejich ekonomickými zájmy. Vězni, kteří již nebyli způsobilí k práci, byli zavražděni.
Na mnoha místech, kde byly umístěny satelitní tábory, fungovaly místní iniciativy po celá desetiletí a snažily se ve spolupráci s Rakouským mauthausenským výborem vyrovnat se s tímto aspektem rakouské nacistické minulosti na regionální úrovni a zapojit se do místní práce zachování paměti. Kromě obřadu osvobození v Mauthausenu se každoročně pořádá v bývalých satelitních táborech a na dalších místech spojených s nacistickým terorem v celém Rakousku více než 110 pamětních událostí. Každý rok desítky tisíc lidí po celém Rakousku vysílají působivou zprávu „Nikdy znovu“.
Interaktivní vzdělávací nabídka Mauthausenského výboru v místech bývalých satelitních táborů z nich dělá místa, kde se mladí lidé mohou dozvědět o fašismu a pravicovém extremismu, diskriminaci na jedné straně a morální odvaze a společenském závazku z minulosti i současnosti.
Satelitní aplikace tábora Mauthausen v Rakousku umožňuje mladým lidem i lidem všech věkových skupin, kteří sdílejí zájem o historii, provádět virtuální návštěvu všech míst bývalého táborového systému Mauthausen. Početné rozhovory s pozůstalými svědky, fotografie, zprávy a základní historická fakta, jakož i 25 virtuálních prohlídek, jsou nyní k dispozici všem zdarma po celém světě.
Pro ty, kdo přežili koncentrační tábor Mauthausen a jeho satelitní tábory, je zásadní zvyšování povědomí mezi mladými lidmi a sdílení historických znalostí. Při předání jejich odkazu v roce 2000 svěřili přeživší tento úkol Mauthausenskému výboru Rakousko.

 

Úvod do náboženské části
Připomínka osvobození se odehrává v prostoru rekonstruovaných prostorách bývalého koncentračního tábora Mauthausen.
Zástupci jednotlivých náboženských komunit se zde každý rok scházejí bok po boku. Unikátní gesto v Rakousku. Nyní následují tři prohlášení jménem všech církví a náboženských komunit.

 

IKG němčina
Karl Alt se narodil roku 1910 ve Vídni. Vyrůstal se svou rodinou v Burggasse 122. Jeho otec provozoval ve stejné budově obchod se šátky a oděvy.

Karl studoval medicínu, ale národní socialisté mu zakázali studovat na universitě pro jeho židovský původ.

Rodinná přišla o obchodní licenci – protože byli Židé.

Utekli.

Karl a jeho bratr Alfred byli zatčeni v roce 1940 v Miláně a deportováni do Mauthausenu.
O dva měsíce později byli oba mrtví.

Vzpomínka nefunguje prostřednictvím statistik. Když si vzpomeneme, ctíme oběti a uvědomujeme si, co mohou lidé dělat jiným lidem.
Posláním, které je odvozeno od vzpomínky, je vést lidi příkladem a tvrdit to vždy a všude.

Každý z téměř 100 000 mrtvých v Mauthausenu měl rodinu – měl historii. Vzpomeňme si na ně také 75 let po osvobození. Pro naše děti, pro lidstvo.

 

Biskup Chalupka
Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil, říká 22. žalm. Mnoho lidí, kteří zažili tuto odlehlost od Boha, se připojili k této modlitbě. Zločiny nacionálního socialismu nás s touto zkušeností radikálně konfrontují. Církve, zejména moje protestantská církev, v té době selhala a příliš málo lidí se bránilo. Pamatovat si na selhání a připomínat oběti je nutné dvěma způsoby. Pachatelé nesmí mít poslední slovo a bez vzpomínky na životní příběhy obětí zůstává budoucnost ohrožena. Pouze tak lze odolat vývojům, které jsou ochotny postavit hodnotu života nad hodnotu ostatních. Bůh slyší křik obětí, říká žalm.


Biskup Manfred Scheurer
V kořeni teroru a barbarství byl často předpoklad absolutní moci nad životem a smrtí, pohrdání lidmi, tradicemi, které žili mezi židovskými lidmi, zdravotně postiženými a Romy, politickými odpůrci, pohrdáním „ostatními“. Výběr byl založen na vlastních zájmech a plánech, a proto byli lidé rozděleni na přátele a nepřátele, lidi a podlidi. Dokonce ani současná kolonizace životních podmínek ve skutečnosti nerespektuje svobodu druhých. A zevšeobecnění lhostejnosti zase nezná oběti, soucit, solidaritu s utrpením. Skutečné lidstvo musí být univerzální a konkrétní.

 

Sbor vězňů
"Va, pensiero, sull'ali dorate"
"Létej, pomyslel si, na křídlech zlata"
velmi známý jako vězeňský sbor nebo svobodný sbor
z opery Giuseppe Verdiho Nabucco.

Úvod Sassoli
Skutečnost, že po mnoho desetiletí tolik lidí ve Spojené Evropě pracuje v míru a na společných hodnotách, nám dává naději, že tato Evropa může nyní přinést mnohem větší mezinárodní solidaritu.

Poslouchejme nyní předsedu Evropského parlamentu.

 

David-Maria Sassoli
Vážení mladí Evropané,
Opravdu jsem se těšil na setkání s vámi v Mauthausenu u příležitosti 75. výročí jeho osvobození. Přesto vám chci poslat myšlenku, zvláštní zprávu, protože to, co se tam stalo, pochází z naší historie a nemůžeme k ní zůstat lhostejní.
V Mauthausenu, v jednom z nejstrašnějších nacistických koncentračních táborů, bylo dosaženo úplného popření lidskosti. V letech 1938 až 1945 bylo do koncentračního tábora deportováno a v něm uvězněno asi 190 000 lidí různých národností. Mezi nimi političtí oponenti, lidé perzekuovaní za svou víru, homosexuálové, Židé, Romové, Sinti, váleční zajatci.
Na tomto místě hrůzy, násilí, nelidských trestů a svévolných poprav probíhal i každodenní život. To, co se stalo v Mauthausenu a ve všech továrnách na smrt roztroušených po celé evropské oblasti, nás vyzývá k odpovědnosti, nesmíme zapomenout. Jsme povinni být ostražití, udržovat paměť naživu. Jak napsal Primo Levi, „Je-li porozumění nemožné, je nutné poznání“.
Každý den nám Mauthausen připomíná a ukazuje, jaké hrůzy může člověk dokázat, když se nechává pohánět fanatismem, nenávistí, aberantními teoriemi, které stále prolévají nevinnou krev v mnoha částech světa a ohrožují mír, civilizaci, vzájemné soužití.
Síla nesnášenlivosti, kult moci a barbarství totalitářství však nemohou převládnout. Nebudou zvítězit nad civilizací a právem a zničit naše lidstvo.
Evropa se zrodila po hrůzách nacismu a její konstrukce nepředstavuje pouze politickou reakci na toto všechno, ale také jeden ze základních motorů integračního procesu mezi našimi demokratickými zeměmi.
Evropa dnes čelí velmi náročným výzvám. Naše historie nás učí, že obnovující se nacionalismus nás nebude chránit před novými nebezpečími, protože obětování hranic, stejně jako hledání čisté a jasné identity, budou produkovat pouze nové nepřátele.
Naopak, Evropa byla vybudována a my chceme, aby byla nadále stavěna na našich rozmanitostech s politickým, náboženským a kulturním pluralismem.
Apeluji na vás, drazí mladí Evropané. Abychom předešli negacionismům a amnézii, musíte všichni cítit závazek k přehlednému a ostražitému historickému svědomí, schopnému nejen vydávat svědectví, ale také porozumět, předcházet, zasahovat, kdykoli se semena absolutního zla šíří.

16. května 1945, u příležitosti repatriace prvního kontingentu deportovaných, se v Mauthausenu konala velká protinacistická demonstrace. Nakonec byl schválen text, který je všem znám jako Mauthausenská přísaha. Tento slib je dokumentem výjimečného historického významu, který musíme znovu číst, posílit a šířit. Tato slova a ideály svobody, přátelství a solidarity mezi národy představují naše společné hodnoty, jsou základem našeho právního systému.
Myšlenka Evropy, sjednocené Evropy, kterou vytvořil Altiero Spinelli, se zrodila v koncentračních táborech, v nacistických a fašistických vyhlazovacích táborech a spočívá na předpokladu: už žádné války, žádný nacionalismus, žádný rasismus, nikdy další podněcování k nenávisti a násilí.
Slova obsažená v Mauthausenské přísaze musí být varováním pro nás všechny, ale především pro vás, mladé Evropany: způsob, jak si pamatovat, ale také ctít oběť těch, kteří přišli o život v tomto táboře, bojovali za lepší svět , postavit se za hodnoty svobody a spravedlnosti. Dobrá práce!

 

"SMRTÍCÍ POBYT" VIENNA GRABEN QUARRY
V MAUTHAUSENU

Symboly koncentračního tábora Mauthausen jsou lom Wiener Graben a tzv. Schody smrti, Todesstiege.

První vězni dorazili do Mauthausenu již v srpnu 1938 - jen několik měsíců po takzvaném Anschlussu, ale více než rok před začátkem druhé světové války.

Tisíce mužů musely každý den stoupat po schodech smrti, v řadách po pěti, s žulovým blokem na zádech, který často vážil víc, než sám vězeň koncentračního tábora.

Tento lom a schody jsou hlavním místem smrti koncentračního tábora Mauthausen - „lidskými jatky“.

Po osvobození koncentračního tábora, tj. od roku 1945 stoupaly a sestupovaly po těchto schodech kroky milionu lidí z celé Evropy. Na začátku byli doprovázeni pozůstalými. Chůze po těchto 186 schodech se stala jedním z nejdůležitějších a emocionálně nejsilnějších okamžiků vzpomínky na Mauthausen.

V loňském roce, při příležitosti slavnostního osvobození 5. května 2019, vyslaly Mezinárodní mauthausenský výbor a Mauthausenský výbor Rakousko silný signál poukazující na historický význam schodů smrti jako na památku nacistického teroru:

 

Daniel SIMON, předseda „Amicale Française de Mauthausen“
Stopa nacistického tábora nezmizí s posledními přeživšími, protože to není jen neštěstí války. Tábory SS nejsou ekvivalentní: otrokářský systém založený na principu nerovnosti s nadnárodní dimenzí.

Přísaha, kterou v Mauthausenu pronesli osvobození vězni, oživila jménem národů, které utrpěly nacistickým útlakem. Mezi pozůstatky tábora, lomu, podzemními galeriemi oslavili lidé osvobozením tábora univerzálnost lidských práv.

V evropském prostoru se však znovu objevily tendence, které ovlivňují to podstatné. Hlavní otázkou „lidstva bez hranic“ mělo být jádro 75. výročí – je dobré, že virtuální sféra zachytila reflexe bývalých vzpomínek. Ale postrádá prostor, živé shromáždění, emoce ze setkání a objetí, citovost diskusí. V době, kdy existuje riziko jen virtuálního lidstva, je to nešťastné.

Převedeme do května 2021 energii, která sbližuje. To je naše přání.

 

Baumgartner-Danilovič CIM Srbsko
Vězni koncentračního tábora Mauthausen se skládali z vězňů 72 národů. Přestože mnozí z nich bojovali proti fašismu, byli mezi sebou rozděleni z politických, náboženských nebo jiných důvodů. Přesto si uvědomili, že pouze sjednocené, sdílení břemeno hladu a nacistického mučení může mít šanci na přežití. Dnes jsme svědky krize, která má nejen zdravotní, ale i hospodářské a politické důsledky. Po celém světě hladoví každý den miliarda lidí, kvůli této krizi se jejich počet zvýší. Pokud nás vedou ideály a principy mezinárodní solidarity jako dědictví vězněných, máme šanci snížit tyto ztráty a vyhrát boj za spravedlivější svět svobodného člověka. Živá mezinárodní solidarita!

 

Anmod Jack Taylor
Důstojník amerického námořnictva se stal jedním z klíčových svědků při stíhání válečných zločinů v případě koncentračního tábora Mauthausen: Jack Hendrick Taylor

V říjnu 1944 byl Taylor vysazen v Rakousku jako agent OSS, tehdy tajné služby Spojených států za druhé světové války, byl však gestapem zatčen a v březnu 1945 převezen do koncentračního tábora Mauthausen.

Důstojník Taylor byl jedním z mála amerických vězňů v táboře. Během věznění shromažďoval informace o zvěrstvech spáchaných v táboře a zaznamenal informace od svých spoluvězňů.

Ač čtyřnásobně odsouzený k trestu smrti byl pokaždé zachráněn před popravami svými spoluvězni. Taylor měl přežít za každých okolností – protože někdo musel podat svědectví o Mauthausenu.

Taylor přežil – a hlásil se.

Taylor byl vyslechnut krátce po osvobození tábora Mauthausen.

Nahrávka byla provedena 11. května 1945.

Jsem poručík amerického námořnictva Jack H. Taylor, americké námořnictvo z Hollywoodu v Kalifornii.
Věřte tomu nebo ne, je to poprvé, co jsem byl filmován. Asi 18 měsíců pracuji v okupovaných zemích. V říjnu 44 jsem byl prvním spojeneckým důstojníkem v Rakousku. Byl jsem zajat 1. prosince gestapem, vážně zbit – i když jsem byl v uniformě – těžce zbit a považován za válečného zajatce. Byl jsem odvezen do Vídně, kde jsem byl zadržován po dobu 4 měsíců. Byl jsem převezen do vyhlazovacího koncentračního tábora Mauthausen. Nejhoršího v Německu. Tam, kde jsme byli hladoví a biti, zabíjeni plynem, střelbou, mlácením, mlácením se zatleskáním, stojící venku ve sněhu nazí po dobu 48 hodin a políváni studenou vodou, která na vězních mrzla a psi hnáni na 100 stop vysokou hranu lomu. To vše je pravda a bylo to viděno a zaznamenáno .... uniformu, kterou máte na sobě? Tahle uniforma, přišel jsem sem v uniformě, ale oni mně ji vzali. Vše bylo nahrazeno mým číslem a označením národnosti. Byl jsem v tomto táboře odsouzen k smrti jako Američan, ale naštěstí 11. obrněná divize nás včas zachránila.

 

Projev zástupce Mezinárodního táborového výboru, Červeného kříže atd.
Hodnotně přispívají zástupci mezinárodních táborových výborů a velkých organizací občanské společnosti.

Vidět tolik mladých tváří mezi účastníky – nejen pro pozůstalé svědky – nám dává důvěru…


... a přítomnost množství těchto mládežnických organizací dává sílu držet slib "Nikdy nezapomenout".

Za všechny nyní vidíme a slyšíme předsedy Červeného kříže, Mezinárodního výboru pro Dachau a Federálního zastoupení mládeže.

 

Prohlášení RKOE Geralda Schöpfera
Henry Dunant, zakladatel Červeného kříže, prohlásil v roce 1859 tváří v tvář bitvě u Solferina: „Noi siamo tutti fratelli – Všichni jsme bratři“. Stal se zakladatelem největší organizace humanitární pomoci, tzn. Červeného kříže a snil o světě plném lidskosti. Od té doby však lidstvo také utrpělo mnoho porážek. Mám na mysli samozřejmě Mauthausen a další koncentrační tábory, kde se odehrály ty neuvěřitelné věci. A kde je vidět, co jsou lidé schopni, když se stanou kořistí fanatismu a přílišného nacionalismu. To by nás mělo přimět k přemýšlení a my musíme vyvozovat naše závěry i dnes, nesmíme nikdy zapomenout na to, co se stalo, a zejména Červený kříž je instituce, která se stará o všechny lidi bez diskriminace a pomáhá jim, bez ohledu na barvu jejich kůže, jejich státní příslušnost nebo původu. Snažíme se také předávat tyto hodnoty mladé generaci, a to je to nejdůležitější, protože fanatismus se může vždy vrátit. Je důležité zůstat humánní. Je důležité, ať se stane cokoli, člověk musí bránit lidskost.

 

Jean-Michel Thomas, předseda Mezinárodního výboru Dachau

Mezinárodní výbor Dachau se s radostí připojuje k mezinárodní virtuální památce Mauthausen oslavující 75. výročí osvobození tábora.

Koncentrační tábor Dachau, který byl v provozu 12 let, zůstává symbolem nacistického režimu. Byl to prototyp systému koncentračních táborů, kde docházelo k potlačování politických německých odpůrců a k deportování vězňů ze všech okupovaných zemí, Židů a všech ostatních kategorií vězňů.

Mnoho deportovaných z Dachau nakonec také zažilo hrůzy Mauthausenu.

Tato mezinárodní holubice míru nám připomíná vlajky vznikající v osvobozených zemích.

Osvobození vězni se opět stali lidskými bytostmi, dychtiví se znovu sejít se svými rodinami ve své zemi, nakonec osvobozeni od nacistické okupace pomohlo vytvořit národní stát židovského lidu Izrael.

Pandemie posílí solidaritu mezi všemi našimi zeměmi milujícími demokracii a svobodu.

 

Caroline Pavitsits, předsedkyně Federálního zastoupení mládeže
Jako federální zástupce mládeže jsme odhodláni nezapomenout na minulost. Proto se každý rok účastníme slavnosti osvobození v koncentračním táboře Mauthausen. Pro nás je důležité vyvodit závěry z minulosti a přenést je do současnosti. Před více než 70 lety, vyloučení a devalvace lidí podnítilo živnou půdu pro holocaust a jeho zvěrstva. Dnes opět zažíváme diskriminaci a vyloučení lidí. Hranice se uzavírají a nečiníme nic solidárně. Zavíráme oči před lidmi v uprchlických táborech, kteří jsou vystaveni zdravotním rizikům. Nesmíme dovolit, aby se lidstvo rozdělovalo. Postavme se za větší solidaritu a sociální soužití pro všechny bez výjimky. Lidstvo nesmí stanovit hranice a nezná hranice. Ani tehdy, včera ani dnes.

 

Úvod vojáci
Jedna píseň má velmi zvláštní význam pro každý obřad osvobození: „The the Soldiers of the Moor“

Byla složena v roce 1933 v koncentračním táboře Börgermoor a stala se tajnou hymnou vězňů koncentračního tábora.

Byla přeložena do bezpočtu jazyků.

Při odchodu z bývalého koncentračního tábora Mauthausen vždy společně zpíváme „The the Soldiers of the Moor“.

 

Shaul Spielmann
Ahoj, tohle jsem já Paul Shaul Spielmann z Izraele. Pocházím z Vídně a narodil jsem se v Rakousku 1. července 1931 ve Vídni. Je mi již 89 let a žiji v Izraeli 75 let. V minulých letech jsem jezdil do koncentračního tábora Mauthausen, Melk, Gunskirchen a také na festival radosti ve Vídni na Heldenově náměstí během pamětních událostí holocaustu. Letos jsem nemohl přijet do Rakouska kvůli tomuto Coronaviru, k mé lítosti. Doufám, že příští rok budu mít příležitost v tomto období znovu přijet do Vídně. Mockrát děkuji.

 

Stanislaw Zalewski,
 
Máme tu čest být jmenováni „svědky historie“. Z historie, která podle sv. Jana Pavla II. „Pokrývá boj vědomí vrstvou událostí. Tato vrstva propojuje vítězství i pády. Historie je však nezakrývá, ale zviditelňuje. ““
 
Může historie protékat proti proudu vědomí? To je moje dilema ohledně odpuštění. Lidé jsou geniální, ale velmi nezodpovědní.
 
Minulost a současnost ve světě odkládá realizaci nejdůležitějšího úkolu, kterému čelí lidstvo – život v důstojnosti a míru, založený na vzájemném respektu a porozumění. To je to, co každý z nás může udělat pro druhého.

 

György Frisch

Zástupce Organizace perzekuovaných národním socialismem a zástupce maďarských židovských obcí. Maďarský zástupce v Mezinárodním mauthausenském komitétu.
Jako představitel perzekuovaných nacionálním socialismem mluvím z Budapešti k památce 75. výročí osvobození tábora Mauthausen. Nemůžeme nechat zapomenout na pronásledování, ke kterému došlo před třemi čtvrtinami století, na holocaust a zavražděné tisíce lidí. Holocaust je nepochopitelná, nepopsatelná tragédie a je naší povinností, abychom si ji vždy připomínali z důvodu budoucnosti lidstva. Objevily se tmavé stíny minulosti. Objevil se nacionalismus a xenofobie a vzrostl počet antisemitů. Viděli jsme, kam ideologie vedou, získávají prostor a důsledky vražedných myšlenek jsou vražedné činy. Netolerujme tyto postupy, držme se pohromadě, „lidstvo nezná hranice“

 

Max Garcia

Ahoj, jsem Max Garcia z Amsterdamu Nizozemska a je mi 96 let. Byl jste v holandském Westerborku, pak jsem jel vlakem do Osvětimi. Pak jsem šel z Osvětimi do "Buny". Zde jsem zůstal asi 10 dní a vrátil se do Osvětimi. Z Osvětimi v Polsku jsem nastoupil na pochod smrti. Pochod smrti – byli jsme evakuováni z tábora a převezli nás do Mauthausenu, Melku, Ebensee. Do místa, kde jsem byl osvobozen.

 

Liliana Segre

Drahé dívky a milí kluci,
Vím, že byste přišli z celé Evropy.

Využijte této doby – tentokrát bez cestování – k utváření svědomí a vašich názorů: když budete mít možnost vyjít na tuto cestu, budete připraveni čelit této zkušenosti jiným způsobem, s větším uvědoměním.
Pouze povědomí o tom, co se stalo, může být vakcína proti tomu, co ji vytvořilo. Protože tam byli ti, kteří se rozhodli být lhostejní, odvrátit se, nevidět, byli i ti, kteří se rozhodli být spravedlivými, aby pomáhali, chránili, obětovali se.
Proto vás žádám, abyste věděli, že vždy existuje možnost volby. I když si myslíme, že neexistují žádné alternativy, že nakonec „takto to funguje“, mějte na paměti, že vždy záleží na tom, co si vybereme. Odpovědnost je vždy osobní, je to vždy na Vás.

Navštěvovat místa smrti musí být vždy varováním a učením, jak si vybrat život.

Přeji hezký výlet: nyní, s vaší fantazií. A udělat dobrý výlet je, když můžete navštívit Mauthausen.

 

Konec
Jménem Mauthausenského výboru Rakousko bychom chtěli poděkovat členům a příznivcům, rakouskému komplexu táborů Mauthausen, Mezinárodnímu mauthausenskému komitétu a Mauthausenskému výboru Rakousko.

Tento virtuální obřad osvobození, ale také více než 110 vzpomínkových akcí po celém Rakousku jsou založeny na dobrovolném závazku místních iniciativ Mauthausenského výboru. Děkuji.

Finanční podpora akce přišla od vlády spolkové republiky Rakousko a Památníku Mauthausen a ze všech rakouských spolkových zemí. Tento virtuální mezinárodní obřad osvobození by však nebyl možný bez mnoha, mnoha soukromých dárců.

Chtěli bychom také poděkovat společnosti ORF III za zpřístupnění hudebních příspěvků zdarma, ORF III za živé vysílání a zástupcům médií, uživatelům YouTube a blogerům za jejich zprávy z celého světě. Se všemi účastníky se rozloučíme s velkým děkováním.

………. a všem virtuálním hostům. Vážení diváci a posluchači, byli jsme rádi, že jste se k nám připojili. Sbohem a uvidíme se všichni v roce 2021.
KB Odpusťte ANO   Nezapomeňte NIKDY.


Slavnostní mezinárodní osvobození 2021