Příběh manželů Bergauerových
Vlastislav Janík
Vladimír Bergauer se narodil 18. září 1898 v Písku Juliu a Marii Bergauerovým. Vladimír Bergauer vystudoval lékařskou fakultu University Karlovy, kde později pracoval jako docent obecné biologie. Byl římsko-katolického vyznání. Za svoji ženu si vyvolil Markétu Bergauerovou rozenou Kňourkovou, dceru Josefa a Idy Kňourkových, narozenou 6. února 1904 v Olomouci, rovněž římsko-katolického vyznání. Markéta byla vystudovanou inženýrkou a pracovala jako úřednice u Stavebního družstva obrodného hnutí československého studenstva.
Oba manželé byli stoupenci martinismu, hnutí podobajícího se svobodnému zednářství, jež se zabývá teoretickým studiem a praktickým výzkumem skrytých duchovních sil člověka a přírody. Oba byli také zapojeni v Obrodném hnutí československého studenstva. Vladimír Bergauer svůj životní postoj doplňoval ještě zájmem o eugeniku, sociálně filozofický směr zabývající se šlechtěním lidské rasy. Ve třicátých letech dokonce vedl v Praze Eugenickou společnost. Se svým kolegou Vladislavem Růžičkou vydal v roce 1936 odbornou monografii o biologii s názvem Obecná biologie.
Po okupaci českých zemí se manželé Bergauerovi v roce 1942 zapojili do ukrývání anglického mjr. Ronalda Boltona Littledaleho, který uprchl ze zajateckého tábora. Major Ronald Littledale pocházel z hrabství Cherhire. Devět let sloužil v britské koloniální armádě v Bombayi a po vypuknutí války s Německem se stal členem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais padl do zajetí. Odtud byl pak transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálním gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se jim podařilo dostat do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích však došlo k události, s kterou uprchlí zajatci nepočítali. Jejich průvodkyně je zradila a vydala bulharským finančníkům. Ti je předali německým bezpečnostním orgánům. První výslech s oběma Angličany provedli úředníci gestapa v Bukurešti. Důstojníkům nabídli, že když prozradí podporovatele, kteří jim cestou přes Polsko až do Rumunska poskytli pomoc, že je propustí. Kolega Littledaleho na nabídku přistoupil a vyzradil jména lidí, u kterých se během cesty ukrývali. Propuštěn však nebyl. Místo toho byli oba eskortováni zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali. Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři Sdružení evangelické mládeže Jana Miřejovského. Od něho se počátkem roku 1942 ocitl v péči členky YMCY Zdeňky Pakové, která jej převedla k manželům Bergauerovým, kteří tehdy bydleli v Italské ulici 615/7 na Vinohradech.
Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schuslterovou, manžele Marii a Emila Brunclíkovy a Gertrudu Šaškovou. Mjr. Littledale se u těchto lidí ukrýval až do 15. května 1942. Nejdéle byl ubytován právě u manželů Bergauerových.
Pomocí svých přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho přes Rakousko do Švýcarska, který se však nepodařil. 15. května vyjel mjr. Littledale vybaven falešnými doklady do jihočeského Husince. Zde přespal na evangelické faře a pokračoval dále do sv. Antonínu, který se nachází na rakousko-švýcarských hranicích. Místní průvodce jej na lyžích dovedl až na horský hřeben, kudy procházela státní hranice. Zbývalo jen sjet po svahu dolů na švýcarskou stranu. Bohužel cesta do Švýcarska byla ohrožována sněhovými převějemi, které hrozily každou chvíli utržením. Mjr. Littledale z toho důvodu přechod odmítl a vrátil se zpět do Rakouska s tím, že se vrátí do protektorátu. Od tohoto úmyslu jej rakouští odbojáři zrazovali. 27. května byl proveden útok na R. Heydricha a v protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo. Přesto se mjr. Littledale rozhodl pro návrat. Pravděpodobně díky zvýšené ostraze i na německé straně hranice po atentátu, byl na železniční stanici ve Vimperku zatčen. Po jeho zatčení gestapo počátkem června rozkrylo všechny úkryty Littledaleho a provedlo zatčení všech jeho podporovatelů. Jednalo se i o manžele Bergauerovy. Ti byli zatčeni 30. 6. 1942.
Vladimír Bergauer byl na podzim roku 1942 deportován z policejní vazby v Praze do Malé pevnosti Terezín (MPT). Jeho manželka prošla policejní věznicí v Bartolomějské ulici a poté byla převezena také do MPT.
Po rozsudku stanného soudu, ve kterém byli odsouzeni ve své nepřítomnosti k trestu smrti, byli dopraveni 23. října do KT Mauthausen. Zde byla dne 24. října 1942 v 10 hodin a 26 minut zastřelena ranou do týla Markéta Bergauerová a ve 14 hodin a 2 minuty její manžel.
I když manželé Bergauerovi nebyli přímými podporovateli parašutistů ze skupiny ANTHROPOID, jejich spojitost s atentátem je patrná. Je jím postava letce mjr. Littledaleho, který díky tzv. zanechané „britské“ stopě na místě atentátu, mohl Němce po jeho zadržení přivést k domněnce, že má něco společného s vlastním vykonáním atentátu. To jistě podporovalo i zatčení Zdeňky Pakové, které již vazby na další křesťanské představitele, kteří měli spojení s parašutisty, již měla. Proto byli všichni přechovavatelé Littledale s přímými podporovateli parašutistů zavražděni v KT Mauthausen.
A jaké jsou další osudy mjr. Ronalda Boltona Littledaleho? Po jeho osudu se po válce pídil bratr Zdenky Pakové Radim. Chtěl se dozvědět více o okolnostech zatčení své sestry. Proto na podzim roku 1945 napsal na Ministerstvo vnitra, z kterého mu přišla 21. září 1946 odpověď, že: „podle zprávy britských vojenských úřadů pplk. Ronald Bolton Littledale, Kings Royal Rifle Corps, který byl uprchlým válečným zajatcem, padl v boji dne 1. září 1944, když velel svému pluku.“ Z této zprávy můžeme vyvozovat, že Ronald Littledale vstoupil po svém osvobození nebo dalším útěku opět do svazku britské královské armády a zapojil se znovu do bojů proti Němcům.