Šindelka Přemysl


Paměť
už neslouží, ale tvář zůstává

Na
věčnost odešel poslední český žijící vězeň KT Mauthausen

Rodiče
Přemysla Šindelky, Emil (1884) a Kamila (1889), za první republiky byli aktivní
v Sokole a Junáku. Pracovali jako učitelé a profilovali se jako vlastenci.
O tom svědčí i jména, která dali svým dětem, třem synům. Nejstaršímu dali jméno
Ctirad, druhému Dalibor a nejmladšímu Přemysl. Bratr Ctirad se narodil roku
1917 a po maturitě se dal na vojenskou kariéru. Hned po okupaci přešel do
Polska. Následně se dostal do Ruska, na střední východ, kde se zúčastnil obrany
města Tobrúku. Válku pak zakončil opět v řadách Svobodovy východní armády.
Dalibor se narodil v roce 1921 a nejmladší z bratrů, Přemysl 11. července
1925.

Přemysl
s Daliborem byli za účast v odboji zatčeni 6. října 1941. Celé se to
seběhlo tak, že otec Emil, byl zapojen do odbojové organizace Obrana národa. K zatčení
synů a matky došlo po provokaci brněnského gestapa nasazeným konfidentem
Krejčím z Brna. Otci se na naléhání manželky Kamily podařilo uprchnout. Bohužel
jen na chvilku. Po čase byl vypátrán a zatčen. Kamilu a dva syny odvezli do
Kounicových kolejí a tam je podrobili výslechu. Přemysl Šindelka později o tom
vzpomínal: "To byl nezapomenutelný zážitek. Mlátili nás klackama." Ostatně jeho
záda si následky tohoto zostřeného výslechu, jak Němci eufemisticky říkali
mlácení při výslechu, nesly po celý jeho další život.

Přemysl
Šindelka byl v únoru 1942 transportován do KT Mauthausen. Po přijímací
proceduře byl umístěn na blok patnáct na tzv. karanténu. Ze začátku spal na
zemi, bez postele.

Bratr
Dalibor se do Mauthausenu dostal později, ale nakonec s Přemyslem sdíleli
společnou postel na stejném bloku.

Přemysl
byl zařazen do nechvalně známého komanda v kamenolomu, kde na vězně čekala těžká
a nebezpečná práce. Během pobytu v KT jej neustále trápila zranění, která
mu způsobili úředníci brněnského gestapa. Jizvy na zádech měl nateklé a
částečně zhnisané. Když rány náhodně viděli i jeho spoluvězni zbudil u nich respekt
a zároveň soucit.

Po
osvobození se všichni bratři opět setkali i s jejich maminkou Kamilou,
která byla vězněna v KT Ravensbrück a vrátila se s podlomeným
zdravím. Bohužel tatínek neušel pomstě Němců. Za tzv. II. stanného práva byl
14. června 1942 zavražděn v Kounicových kolejích.


Přemek,
kterému válka přerušila studium gymnázia, musel po válce složit maturitu a
následně začal studovat hranickou vojenskou akademii. Potom sloužil jako
důstojník čsl. armády u chemického vojska. Po svatbě s manželkou Jájou se
usadil v rodném domě v Ivančicích a tam se vracel k manželce a
dvěma dcerám ze služby ve vojenských posádkách po celé republice.

V roce
1968 byl přijat na Vojenskou akademii v Brně, kde zastával funkci náčelníka
katedry chemických zbraní.

Roku
1971 jej čekala další osudová změna. Kvůli nesouhlasu s invazí vojsk
Varšavské smlouvy ho vyhodili z armády. Nové zaměstnání sehnal na
elektrárně v Oslavanech jako vykladač vagónů s uhlím ve třísměnném
provozu. Až později se mu podařilo sehnat práci u Československých drah, kde
pracoval jako nákladní pokladník na nádraží v Oslavanech.

Přemysl
Šindelka nikdy nezapomněl na své utrpení, které v KT Mauthausen prožil.
Vždy se aktivně podílel na činnosti HS Mauthausen a do Mauthausenu pravidelně jezdil
v rámci různých výročí. Tam jsem měl možnost ho poznat i já osobně. Při
těchto setkáních, když viděl své bývalé spoluvězně Míťu Čeřenského, Pepíka
Klata a další jakoby ožil a vrátila se mu síla k tomu, aby s hrůzy, které
v KT Mauthausen zažil, se dokázal lépe vyrovnat.

Nemalý
podíl na tom, že úspěšně vzdoroval mnohdy nepřízni osudu, měla samozřejmě i
jeho rodina, která se o něj vzorně starala. A za to jim chci také vznést svůj
dík.