Herout Karel
Osady, vesnice, města… co příběhů jimi prošlo. Jako se rozevírá květ na šípkových růžích podél jejich cest, tak se otevírá drama lidského života. Vždy na chvíli, na nějaký čas.
Příběh konkrétního člověka zůstane pro ostatní trochu zahalen tajemstvím. Ze záznamů a vzpomínek poskládáme dokument o životě, nikdy však už život v celé jeho plnosti prožitků a myšlenek. Můžeme jen předpokládat, představovat si, srovnávat…
I já jsem takovým divákem jednoho dokumentu. Sleduji příběh bratra mého pradědy Karla Herouta, který zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. A mnoho toho nemám, z čeho mohu čerpat. Osobní věci, dopisy, nic se nezachovalo. Zemřel bezdětný, v naší rodině už byl téměř zapomenutý. Ještě že lze zapátrat v archivech po úředních listinách, ještě že pracovníci archivů jsou tak vstřícní a ochotní pomoci. Zkusím tedy nyní popsat otazníky, které se později proměňovaly v čárky, na něž navazovaly nové věty souvětí. A na konci, tam někde se skrývá vykřičník.
Osady, vesnice, města… Městečko Opočno je známé především zámkem, jehož renesanční nádvoří rozpíná své paže vstříc Orlickým horám a podhůří. Na rohu Trčkova náměstí a Kodymovy ulice provozoval pohřební ústav spojený s truhlářstvím můj prapraděda Adolf Václav Herout. Dům postavil v roce 1896 na místě tří starých chaloupek. A tady, ještě v jedné z původních chaloupek, se narodily děti, z nichž se dospělosti dožili tři synové. Můj praděda Adolf, který po otci převzal živnost, František a Karel. Prostřednictvím Adolfova syna, mého dědy, se historie sune až ke mně. Ale co František a Karel? Odešli z rodičovského domu do Prahy. A co bylo s nimi dál? Mají nějaké potomky? Máme někde příbuzné? Toto mi přicházelo čas od času na mysl.
„František zemřel někde v koncentráku,“ řekla mi babička, která se do rodiny přivdala v padesátých letech a o její historii neměla přehled. To bylo vše. Překvapilo mě, když jsem objevila zmínku o žijícím Františku Heroutovi v poválečném období. Jak to tedy bylo?
Novým impulsem v mém pátrání bylo zjištění, že na Senovážném náměstí v Praze je pamětní deska, na níž je uveden Karel Herout, který zemřel dne 15.4.1942 v Mauthausenu. Množství otázek, které se s tímto objevem vyrojilo, si žádalo odpověď. Kamarádka studující archivnictví mě odkázala na zkušené kolegy. Díky nim jsem došla k poznání, že na pamětní desce zmíněný Karel Herout je skutečně mým příbuzným.
Narodil se v Opočně dne 10.1.1896. V den narození byl pokřtěn jako Karel Bedřich u katolické církve. Po dosažení plnoletosti odešel z Opočna do Prahy, kam v té době směřoval nebo již byl zabydlen jeho o dva roky starší bratr František.
František se 30.4.1921 oženil v Lidicích, rodinu jeho ženy čekala o 21 let později tragédie. Pracoval v Praze jako úředník pojišťovny, s manželkou vychoval dceru a dožil se poměrně vysokého věku.
Karel po příchodu do Prahy neustále střídal podnájmy, zřejmě se protloukal složitěji. Dne 14.3.1925 se poprvé oženil, dne 15.5.1937 se oženil podruhé. Ani jedno manželství mu nepřineslo děti. Pracoval jako úředník Prodejny sdružených československých železáren v Praze. Dne 18.listopadu 1941 byl zatčen pro říši nepřátelskou činnost a téhož dne byl společně s dalšími třemi muži Karlem Špillarem, Janem Nejedlým a Josefem Brabcem stanným soudem v Praze odsouzen. Nepřátelská činnost, pro niž byla skupina odsouzena, spočívala v poslechu a rozšiřování zpráv cizího rozhlasu a v kolportáži ilegálního časopisu V boj.
Karel Herout byl vězněn v Kladně. Dne 3.2.1942 odesílá kladenská pobočka Geheime Staatspolizei zaměstnavateli informaci o odsouzení zaměstnanců Karla Špillara a Karla Herouta :“S návratem obou na jejich pracovní místo nepočítejte. Upozorňuji, že jmění Špillara a Herouta bylo stanným soudem zabaveno a že proto požitky nesmí býti v žádném případě vypláceny manželkám, nýbrž poukazovány státní pokladně policejní v Praze… Věci privátní nalézající se v psacím stole Herouta mohou býti vydány jeho manželce. Wiesmann.“
Kdy přesně se Karel Herout dostal do Mauthausenu, nevím. Dne 15.4.1942 v 15 hodin tam zemřel. Jako oficiální příčina úmrtí je uvedena flegmóna lýtka a celková sepse.
Zase jeden květ uvadl a zavřel v sobě svou bolest.
V Opočně dne 30.6.2010 Monika Hojná