Bradáčovi

Příběh rodinyBradáčových

Vlastislav Janík

Adolf Bradáč
se narodil 15. června 1901 v Novém Městě na Moravě Josefu a Františce
Bradáčovým. Pocházel ze 12 dětí. Vstoupil do učení ke krejčímu v Hostomicích.
V této obci si také namluvil svojí budoucí ženu Marii, narozenou 24.
května 1905 v Hostomicích Antonínu a Josefě Zikovým. Manželé postupně
bydleli v Třebotově, na Pankráci, v Nuslích a v roce 1939 se
přestěhovali na adresu do Záhřebské ulice 558/6 na Vinohradech. Adolf Bradáč
zde vedl velké krejčovství, které zaměstnávalo 10 lidí. Manželka Marie se starala
o domácnost a zároveň stačila být i členkou Československého červeného kříže
(ČČK). V této organizaci si Bradáčovi našli mnoho přátel, se kterými pak
za okupace intenzivně spolupracovali. V roce 1925 se jim narodila dcera
Jarmila. Oba rodiče byli římsko-katolického vyznání.

Do podpory
parašutistů z ANTHROPOIDu rodinu Bradáčovu zapojila členka
Československého červeného kříže Anna Šrámková. Anna Šrámková měla blízký
kontakt na Jana Zelenku-Hajského. Pravděpodobně od něj vyšel požadavek najít
konspirativní byt pro parašutistu z paraskupiny OUT DISTANCE Adolfa Opálku.
Záhy Adolf Opálka u Bradáčů našel během dubna na 14 dnů dočasný azyl.

Adolf Bradáč
se také znal s kaplanem Vladimírem Petřkem a knězem Václavem Čiklem. V době,
kdy byli parašutisté ukryti v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoději
se s oběma scházel ve své krejčovské dílně, aby se poradili jak dále
parašutistům pomáhat.

17. června
chtěla rodina Bradáčových oslavit narozeniny svého manžela a tatínka. Ten už
však věděl, že je něco v nepořádku. Dozvěděl se, že došlo k zatčení
rodin, které byly zapojeny do podpory parašutistů. Místo oslavy proto přikázal
dceři Jarmile, aby odjela ke své babičce do Hostomic. O den později byl vypátrán
úkrytu parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje a došlo k další vlně
zatýkání. A protože Bradáčovi znali jak představitele pravoslavné církve
v Resslově ulici, tak i rodiny, které poskytli ubytování Karlu Čurdovi,
cesta gestapa k nim byla jen otázkou času. 22. června 1942 byli při práci zatčeni.
Adolf Bradáč ve své krejčovské dílně, Marie Bradáčová při praní.

V září
1942 byli manželé z  Německé policejní věznice v Praze-Pankráci a
z Karlova náměstí převezeni do vazební věznice pražského gestapa do Malé
pevnosti Terezín. Během jejich pobytu ve vězení v Terezíně byli stanným
soudem v nepřítomnosti odsouzeni 29. září 1942 k trestu smrti. Ten
byl vykonán 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. V 8:40
ve věku 36 let byla zastřelena ranou to týla Marie Bradáčová a v 17:34 ve
věku 41 let její manžel Adolf.

Ani jejich
dcera Jarmila neušla pomstě Němců. V Hostomicích v relativním bezpečí
přečkala zatčení svých rodičů. Pak se vrátila zpět do Prahy, kde pokračovala
v učení na kadeřnici. Koncem srpna začalo zatýkání dětí odbojářů, kteří
měli účast na podpoře atentátu. Děti byly internovány v Šáreckém
údolí v zámečku na Jenerálce. Jarmile se toto zprvu vyhnulo. Až poté co se
do bytu Bradáčových nastěhovala německá rodina se zjistilo, že manželé
Bradáčovi měli dceru Jarmilu. Noví nájemníci tuto věc nahlásili úřadům a 24. listopadu
si pro Jarmilu přijelo gestapo. Bydlela tehdy u svých příbuzných v Podolí.
"Přijeli, bylo půl jedné. Jeden civil,
jeden v uniformě ... Jeli jsme do Pečkárny. Tam jsme čekali. Už si
nepamatuji jak dlouho. Asi se radili, co se mnou udělají. Protože sedmnáct let,
to znamenalo popravu. .... Tak se tam asi radili, něco mu ukázal a jeli jsme na
Jenerálku." Jarmila se tak stala
nejstarším dítětem, které bylo v rámci akce "parašutisti" internováno.
Bylo ji 17 let. V dubnu 1944 byly děti z Jenerálky převezeny do
Svatobořic, kde zůstaly až do rozpuštění tábora v dubnu 1945. Poté byly transportovány
do Plané nad Lužnicí, kde byly 5. května osvobozeny revolučními jednotkami. Kdyby
došlo k tomu, že by Němci válku vyhrávali, měl tyto děti posktihnout
stejný osud jako osud jejich rodičů. Jen díky veřejnému mínění "odložil"
vykonání trestu smrti nad těmito dětmi K.H.Frank až "po vítězné válce." Díky
tomu Jarmila Bradáčová válku přežila.