Příběh rodiny Frolíkovy

Příběh rodiny Frolíkovy

Vlastislav Janík

Jaké bylo zděšení úředníků gestapa 15. září 1942, když se ozvalo hned několik výstřelů v bytě Oldřicha Frolíka, vidíme ve výpovědi Alfreda Kellera, kriminálního tajemníka pražského gestapa, který se zatýkání zúčastnil. „Chtěl bych poznamenat, že popsaná událost se odehrála během asi 30 až 35 sekund… Všechny výstřely vypálil Frolík. Gruber, Hoenig ani já jsme zbraň nepoužili. Moje pistole zůstala v aktovce v kuchyni. Aktovku jsem tam položil na stůl před vstupem do sousední místnosti. Gruber a Hoenig měli své pistole u sebe a není mi známo, proč jich nepoužili.“ Oldřich Frolík byl opravdu střelec. V tak krátkém čase stačil vypálit na tři osoby celý zásobník, z toho jednoho příslušníka gestapa smrtelně zranit, druhého vážně postřelit a třetího zastrašil tak, že se nezmohl obrany. Výkon opravdu úctyhodný a hodný jen dobrého střelce. Následující trest byl v tomto případě také krutý. Oba manželé Frolíkovi byli zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen.

Oldřich Frolík se narodil 11. dubna 1909 v Praze Josefu a Boženě Frolíkovým. Oldřich Frolík vychodil pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské a tři třídy pokračovací české školy. Ve svých 20-ti letech byl odveden na vojnu, kterou absolvoval u leteckého pluku č. 1 jako řidič. Během vojenské služby byl hodnocen jako veselé povahy, chápavého ducha a se slušným a spolehlivým chováním. Obecně byl pokládán za vojáka dobře vycvičeného. Byl dobrým šoférem, ač trochu neukázněným.

            Do zaměstnání nastoupil v Janečkově zbrojovce jako frézař.

            Oldřich Frolík se ve třicátých letech oženil s Barborou Kvasničkovou. Manželé obývali přízemní dvojpokojový byt s kuchyní v Brožíkově ulici 337/5. Manželka Barbora pracovala jako telefonistka u pražské pobočky firmy Kopista a Dubský. V roce 1937 se Frolíkovým narodila dcera Květa a o tři roky později syn Jirka.

            Po okupaci českých zemí byla neustále omezována česká spolková činnost. To samozřejmě postihlo i Sokol. Činnost Sokola byla nejprve v dubnu 1941 pozastavena a poté v říjnu 1941 po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zastavena. Skrytým důvodem této akce byla aktivní odbojová činnost členů Sokola. V důsledku toho 8. října došlo ze strany okupační mocí k zatčení okolo 1500 čelních představitelů Sokola v rámci tzv. Aktion Sokol, kteří byli odesláni především do koncentračního tábora Osvětim. Po třech měsících pobytu v koncentračním táboře z nich žila již necelá třetina. Právě osud těchto členů Sokola podnítil k založení radikální odnože Obce sokolské v odboji, která byla symbolicky nazvána Říjen podle měsíce výše popsaných událostí. Členem odbojové organizace Říjen byli například Jaroslav Pechman, Jan Zelenka-Hajský nebo kpt. Karel Pavlík. Tito muži si vzali za své, že je nutno oplácen ránu za ránu. A protože Oldřich Frolík byl podobného smýšlení, stal se na vyzvání členem této organizace.

            Když na konci roku 1941 přichází do protektorátu příslušníci paravýsadku ANTHROPOID Josef Gabčík a Jan Kubiš s cílem zlikvidovat kata českého národa Heydricha všichni členové Října parašutisty přivítali jako vymodlený dárek. Členové organizace Říjen se také stávají jejich aktivními přechovávateli a všestrannými podporovateli. Ne jinak tomu bylo i v případě Oldřicha Frolíka. I on se zapojil do řady domácích podporovatelů, kteří byli s parašutisty ve stálém osobním styku a které také delší dobu ve svém bytě přechovával.

            Po atentátu Frolíkovi přečkali obě vlny zatýkání spolupracovníků paraskupiny ANTHROPOID. Až na přelomu srpna a září gestapo zjistilo, že pomocníci parašutistů bydleli v Praze na Pankráci poblíže Janečkovy továrny, čímž se „přišlo na jméno Frolík, mistra Janečkovy továrny, který přechovával agenty“. Proto jsou 15. září 1942 vysláni příslušníci pražské služebny gestapa kriminální inspektor Alois Gruber, kriminalista Ernst Hoenig a kriminální tajemník Alfred Keller do Brožíkovy ulice, aby prohledali Frolíkův byt. Druhá skupina je vyslána do Janečkovy továrny, kde měla zajistit klíč od bytu. „Poté, co jsme čekali 30 až 40 minut, bylo nám čekání příliš dlouhé a řekli jsme si, že něco nepředvídaného zabránilo příchodu druhého komanda. Vydali jsme se do dvora k Frolíkovu bytu, který byl v přízemí – na úrovni země. Tam jsme zjistili, že v zámku je zevnitř zastrčený klíč. Vstoupili jsme dovnitř, když jsme předtím prošli malou předsíní. Jakmile jsme byli v kuchyni, narazili jsme na Frolíka, který nám šel vstříc.“ Po chvíli se však ozvaly výstřely. Přitom Frolík Hoeniga zasáhl do obličeje a krku. Gruber, který se ještě pustil do pronásledování Frolíka, byl zasažen v dolní polovině krku, stačil vyběhnout z bytu a zůstal ležet před domem uprostřed vozovky. Po Frolíkovi se však slehla zem.

                        První pomoc Frolík i se svojí manželkou našel u svého spolupracovníka z továrny Otakara Šrámka. I ten se krátce po útěku Frolíka ponořil do ilegality. Byl však za pomocí české protektorátní policie vypátrán a gestapu pod nátlakem, že bude popraveno 30 Frolíkových příbuzných a 500 rukojmí bude odesláno do koncentračního tábora, poskytl gestapu informaci, že se Frolík společně se svojí manželkou ukrývá u krejčovského mistra Františka Silovského bydlícího v ulici Na Bojišti 6.

Vedení gestapa již nechtělo riskovat další fiasko při zatýkání. Proto donutilo Šrámka, aby napsal Frolíkovi dopis, v němž mu měl navrhnout, že by jej mohl odvést nákladním automobilem mimo Prahu. Frolík na návrh přistoupil. Za asistence protektorátní policie byl před krámek Silovského 23. září přistavěn nákladní vůz. „Při nasedání byl rázným zákrokem přemožen i se svojí ženou a krejčovským mistrem, aniž došlo ke ztrátám na naší straně a užití střelných zbraní. Frolík měl i tentokrát v úmyslu vytáhnout svou pistoli ráže 7,65 mm s plným zásobníkem a nábojem připraveným v komoře, ale vystřelit už nestihl. Bránil se tak zoufale, že bylo zapotřebí 8 mužů, než byl úplně přemožen. Sám prohlásil, že by svůj život prodal tak draze, jak si lze jen představit, chtěl prý bojovat do posledního náboje.“

Obezřetný postup gestapa byl vyvozen nejen z výše uvedené přestřelky, ale i z objeveného arzenálu zbraní a munice, který v důmyslné skrýši Němci objevili. Jednalo se o bombu stejného druhu, jaká byla použita při atentátu Janem Kubišem, 5 pistolí ráže 9 mm z toho 1 Colt super 38, 219 kusů 9 mm munice, 7 kusů munice ráže 7,65 mm, 30 kusů munice ráže 6,35 mm, 1 opěrka k anglickému samopalu (Gabčíkova – pozn. aut.), 4 zásobníky k anglickým samopalům, 2 zásobníky k pistolím Colt ráže 9 mm, 1 zásobník na munici ráže 6,35 mm a 2 nárazníkové zapalovače nového druhu. Tento arsenál zbraní se u Frolíkových objevil po provedeném atentátu. Přinesla je postupně Anna Malinová, u které se Gabčík skrýval, po té co již byl uschován v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

            Po věznění na Pankráci byli manželé Frolíkovi odeslání do vazební věznice pražského gestapa do Malé pevnosti Terezín. Protože výslechy trvaly delší čas, došlo k soudu s manželi Frolíkovými až 8. ledna 1943, kdy byli stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzeni k trestu smrti. Ten byl vykonán 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen. Tehdy byla manželka Barbora s ostatními ženami zavražděna v plynové komoře v 16:15. Její muž Oldřich byl zastřelen ranou do týla v 16:49.

            Děti Květa a Jirka byly od září internovány nejdříve na Jenerálce, od dubna 1944 ve Svatobořicích a nakonec byly osvobozeny v Plané nad Lužnicí.