Strnadovi
Příběh manželů Strnadových
Vlastislav Janík
Bohuslav Strnad se narodil 1. března 1905 v Rozdělově u Kladna. Vystudoval místní reálku a po složení učitelské zkoušky začal vyučovat na venkovských školách. Ve školství však nezůstal. Odešel do justiční služby, kde pracoval jako úředních u exekučního soudu. V zaměstnání pravděpodobně poznal svoji životní partnerku Marii Pláničkovou narozenou 17. května 1899, která zde také pracovala. V roce 1934 se s Marií oženil a přestěhoval se za ní do Libně do dnešní Pivovarské 15, dříve Pešinovy ulice. 17. května 1938 se manželům Strnadovým narodila dcera Jana.
Kromě rodiny své zájmy směřovali manželé Strnadovi hlavně do místní pobočky Sokola v Libni. Bohuslav Strnad působil v Sokole již na Kladně jako žák. Po příchodu do Libně se musel v místní tělovýchovné jednotě velmi rychle etablovat. Svědčí o tom to, že nejdříve pracoval jako dobrý cvičitel žactva. To jej vyneslo do cvičitelského sboru a dále do funkce III. místonáčelníka. Od roku 1937 zastával již post náčelníka místní jednoty. Tu také vedl ve dnech, kdy se konal v Praze X. Všesokolský slet, který demonstroval odhodlanost členů Sokola k obraně ohrožené vlasti. Jednotu vedl až do doby, kdy došlo k pozastavení činnosti Sokola v roce 1941.
K jeho dalším zájmům či koníčkům patřila i hra na housle. I zde se uplatnil z největší pravděpodobností jeho talent, protože se stal členem Kladenské filharmonie.
Nemalou radost jemu i celé rodině jistě také působila jeho další záliba, kterou bylo zahradničení. Zahrádku s altánkem si rodina pořídila jen kousek od svého bytu na vrchu Hájek v Libni.
Bohuslav Strnad, dle dochovaných svědectví, se choval vždy přímě, kamarádsky a otevřeně. Neměl rád lichotivých řečí a působil také nesmlouvavě. Svoji práci pro Sokol považoval za povinnost, za kterou se mu nemusí děkovat a není o ní třeba moc mluvit.
Tyto vlastnosti jej předurčovali k tomu, že se po okupaci českých zemí zapojil do ilegální organizace vytvářené členy Sokola. (Obec sokolská v odboji dále OSVO). Právě do této sítě odbojových pracovníků se krátce po svém vysazení dostala paraskupina ANTHROPOID, která měla za cíl likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O jejich seskoku se Bohuslav Strnad dozvěděl již v lednu 1942 a aktivně se začal podílet na jejich podpoře. Věděl o tom, že se parašutisté pohybují hlavně na Žižkově a v Karlíně a že potřebují peníze, potraviny a ošacení. Peníze se snažil sehnat z fondů, kterými libeňský Sokol disponoval. Bohužel volných prostředků bylo velmi málo a ještě byly vázány na legální účetnictví a tak nemohly být moc čerpány. Proto zvolil cestu peněžních sbírek mezi členy předsednictva libeňské jednoty.
Potravinové lístky se mu podařilo získávat od sokolských činovníků z Neratovic. V jarních měsících se pak snažil získat poukázky na koupi jarních šatů.
Protože odbojovou činnost bylo potřeba neustále koordinovat, scházívali se nejvyšší představitelé sokolského odboje každých 14 dní na tajných schůzkách. Byl tak ve styku s Jaroslavem Pecháčkem, který zastával funkci zemského velitele pro Čechy v OSVO, Františkem Hejlem, členem obce sokolské v Karlíně a župním místonáčelníkem župy Barákovy a náčelníky sousedních jednot z Vysočan Jaroslavem Piskáčkem a Karlína Antonínem Oktábcem. Účastníky těchto schůzek byli i MUDr. Břetislav Lyčka a Václav Novák.
Po atentátu na zastupujícího říšského protektora se ocitli všichni tito činovníci v nebezpečí. Bohuslav Strnad o to ještě větším, protože jedna ze stop po atentátnících vedla přímo do Libně. Toto první ohrožení všichni místní odbojáři přečkali. I po vyzrazení parašutistů v Resslově ulici 18. června 1942 nedošlo k prozrazení libeňských odbojářů. Zlom nastává až 9. července 1942, kdy je zatčena rodina Novákova. Po ní následuje 13. července Jaroslav Piskáček a 14. července Jaroslav Smrž, František Hejl, Antonín Oktábec a také manželé Strnadovi. Stane se tak v podvečerních hodinách na jejich zahrádce na Hájku, kde jsou oba manželé za přítomnosti jejich 4 leté dcery zatčeni. Jsou jim nasazena pouta a manželé jsou převezeni do svého bytu, kde je provedena domovní prohlídka. Pak jsou oba odvezeni do Petschkova paláce. Zde byli samozřejmě podrobeni tvrdým výslechům. Bohužel bez výsledku. Po válce o Bohuslavu Strnadovi jeden ze zatčených úředníků gestapa prohlásil „To byla tvrdá palice. Tři neděle jsme mu dávali pardon. On byl zrazen, měl také zradit. Ale on dělal hrdinu. Celá rodina mohla být šťastna. A mohl dostat odměnu. Tak je hrdina.“ Tím, ale že nepromluvil, zachránil všechny libeňské spolupracovníky.
Ještě asi hrůzněji všechno to trápení muselo doléhat na jeho ženu Marii. Jí během pobytu zešedivěly vlasy, byla vyhublá a z očí ji šla hrůza a utrpení. „Byl jsem zdrcený nad tím, co dovedou udělat z krásné ženy,“ vyjádřil své svědectví jeden sokolský činovník, který náhodou Marii Strnadovou v Pečkárně zahlédl.
Po výsleších byli manželé Strnadovi převezeni do Malé pevnosti Terezín. 29. září 1942 bez jejich přítomnosti stanný soud vyřkl nad nimi poslední ortel. Oba manželé byli odsouzeni k trestu smrti. Poprava byla vykonána 24. října 1942 ranou to týla z malorážní pistole. Nejdříve byla zastřelena Marie v 9:10. Její manžel ve 14:16. Patřili k 262 zavražděným, nad nimiž byl tento den v KT Mauthausen vykonán absolutní trest.
Dceru Janičku po zatčení rodičů dostala na výchovu Marie Pláničková. Bohužel jen do konce srpna 1942. Tehdy byla převezena na zámeček Jenerálka, kde začala sdílet osud ještě se 46 dětmi, jejíž rodiče byli rovněž pozatýkáni za podporu parašutistům. Její internace skončila až v květnu 1945 v Plané nad Lužnicí, kam byli převezeni z internačního tábora ve Svatobořicích, ve kterém pobývali po transportu z Jenerálky.