Příběh rodiny Sobkových
Vlastislav Janík
Soběslav Sobek se narodil 29. září 1897 v Brně Bohumilovi a Boženě Sobkovým. Po studiích na lékařské fakultě University Karlovy, kterou ukončil v roce 1924, se stal lékařem, specialistou na léčení tuberkulózy a dalších plicních chorob. Dr. Sobek byl členem Ústředního výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze, redaktorem časopisu Rozhledy v tuberkulóze a členem řádu Svobodných zednářů. Za manželku si vzal Marii Trösterovou narozenou 6. 7. 1902 ve Vrbičanech u Lovosic Václavu a Marii Trösterové. Marie pocházela ze tří dětí. Se svým manželem se seznámila při svých studiích na lékařské fakultě, kterou však nedokončila. Po sňatku se starala o domácnost. Oba manželé byli římskokatolického vyznání.
Dr. Sobek po studiu začal působit nejdříve na Zemské plicní léčebně v Pasece na Moravě, následně v Ústavu pro choromyslné ve Štemberku, v Masarykově plicní léčebně v Květnici u Popradu, kde zastával pozici ředitele a v plicním sanatoriu v Tatranských Matliaroch působil jako konsiliární šéflékař. Vrcholem jeho kariéry byla doba pobytu v plicním sanatoriu Svazu nemocenských pojišťoven ve Vyšných Hágách. Zde byl v lednu 1936 jmenován jeho prvním ředitelem. Projekt sanatoria začal vznikat v projekčních kancelářích pražské firmy Ing. Libry a Ing. Kahna. Již v projekčních pracích byly zohledněny zkušenosti, které nabral Sobek při návštěvách podobných ústavů v Evropě. Stavba sanatoria začala na podzim roku 1934. Během 7 let výstavby vznikl rozsáhlý areál s provozními a léčebnými prostory. Bohužel konečného dokončení sanatoria v roce 1941 se manželé Sobkovi nedočkali. Po zániku Československa museli Vyšné Hágy opustit. Odešli do Prahy, kde našli byt nejdříve na Loretánském náměstí č. 7 a od 5. 1. 1940 v Italské ulici 25. Soběslav Sobek se stal zaměstnancem plicního ambulatoria Ústředního svazu nemocenských pojišťoven v Praze.
Jeho členství v Ústředním výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze mu otevřelo cestu k přátelství s Petrem Fafkem úředníkem Československého červeného kříže, s MUDr. Karlem Svěrákem předsedou Zemského sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze, s Janem Sonnevendem členem Masarykovy ligy proti tuberkulóze, s JUDr. Jiřím Pleskotem ředitel Ústředního svazu nemocenských pojišťoven, s JUDr. Františkem Slavíčkem vedoucím úředníkem Ústřední sociální pojišťovny a s MUDr. Janem Včelákem generálním tajemníkem Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Tito jmenování se hned po okupaci zapojili do aktivního odboje proti okupantům a po příchodu parašutistů ze skupiny ANTHROPOID i do její podpory. Do podpůrné sítě se zapojil samozřejmě i Soběslav Sobek. Sobkovi možnosti byly využity hned po útoku na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Při útoku si Jan Kubiš výbuchem vržené bomby poranil obličej a oko. Prvního ošetření se mu dostalo ve Vysočanech u Jaroslava Piskáčka od MUDr. Břetislava Lyčky. Bylo to ošetření povšechné bez odbornosti očního specialisty. Stav Kubišova oka se proto moc nelepšil a bylo potřeba dalšího ošetření. Proto spolupracovníci parašutistů začali shánět odborného očního lékaře. V této situaci jim pomohl dr. Sobek. Požádal svoji kolegyni, oční lékařku Miladu Frantovou, která odborné ošetření Janu Kubišovi poskytla.
Po rozkrytí organizace podporovatelů z řad přátel Soběslava Sobka začalo 3. července 1942 zatýkání. Tento den jsou zatčeni JUDr. Pleskot, MUDr. Slavíček a MUDr. Včelák. V tento čas Sobkovi chtějí uskutečnit plánovaný odjezd na dovolenou k mamince jeho ženy do Roudnice nad Labem. 7. července v předvečer odjezdu odcházejí na bývalé Wilsonovo nádraží zakoupit si jízdenky na cestu. Doma mají již sbalena zavazadla. Při návratu z nádraží jsou úředníky gestapa zatčeni. Byt je podroben prohlídce a zapečen. Ze sbalených kufrů pak gestapo dovolí blízkých příbuzným vzít jen pár svršků, aby jim byla umožněna výměna prádla ve vazbě v Praze.
Zprvu jsou manželé Sobkovi vězněni v pražských věznicích gestapa. Pravděpodobně nejpozději v září 1942 jsou převezeni do vazební věznice pražského gestapa Malé pevnosti v Terezíně.
Snahou jejich příbuzných bylo co nejvíce ulehčit jejich těžký úděl. To se částečně povedlo bratrovi Marie Sobkové Františku Trösterovi, když navázal spojení s Dr. Milošem Nádvorníkem, veterinářem na jatkách v Terezíně, kam chodili vězni pracovat. Tímto kanálem pro svoji sestru a švagra dokázal do Malé pevnosti Terezín propašovat v tubách od pasty jídlo, různé vzkazy a výstřižky z novin.
29. září jsou oba manželé za své nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem k trestu smrti. Naplnění tohoto rozsudku je provedeno v koncentračním táboře Mauthausen, kdy je popravena Marie Sobková v 9 hodin a 14 minut a Soběslav Sobek ve 14 hodin a 50 minut.
Krutému trestu neunikla ani kolegyně Soběslava Sobka MUDr. Milada Frantová. I ona byla zatčena a 24. 10. 1942 popravena v KT Mauthausen jako první z 262 československých vlastenců ten den popravených.