Jebavý Jan
Jan Jebavý
* Brno, 10. května 1908
† Mauthausen, 1. října 1942
Původem z brněnských Žabovřesk vyrostl Jan jako jediný syn Bohumily a Rudolfa Jebavých (otec byl blízkým příbuzným básníka Otokara Březiny). Po maturitě na klasickém gymnáziu (červen 1926) vystudoval všeobecné lékařství na Masarykově univerzitě, kde byl promován 27. května 1933. Po vojenské službě byl od října 1934 externím lékařem na pediatrické klinice; v listopadu 1935 se stal operačním elévem a poté sekundárním lékařem oftalmologie. Roku 1936 se oženil s učitelkou Svatavou Gallusovou; následujícího roku se jim narodila dcera Hana, která později vystudovala dětské lékařství na lékařské fakultě MU. Jan Jebavý byl zaníceným sokolem a výkonným sportovcem ; vynikal zvláště v lehké atletice. Jako lékař byl členem předsednictva a zdravotníkem sokolské župy Jana Máchala Brno I. Jako asistent LF zveřejnil od dubna 1937 sedm odborných článků, s cílem habilitace u zakladatele oční kliniky prof. Bohuslava Slavíka.
Poprvé byl zatčen s občany, preventivně uvězněnými na Špilberku v den německého útoku na Polsko, na základě předválečné kartotéky gestapa (Aktion Albrecht der Erste: na Moravě 490 zatčených, z toho 162 z Brna, 3 z lékařské fakulty); propuštěn byl 10. října 1939. Záhy obnovil kontakt s odbojářskou sítí Obrana národa, stal se členem její Politické skupiny a současně působil v Komisi pro styk se župami, která pod vedením Augustina Pechláta (1877-popraven v Praze 30. září 1941) koordinovala ilegální sokolské struktury vznikající na území protektorátu. Od jara 1940 se zúčastnil tzv. jugoslávské akce (sběr informací pro britské vyslanectví v Bělehradě a jeho vojenskou rozvědku).
Podruhé byl zatčen v noci na 8. října 1941, v rámci Heydrichova plošného úderu proti všem sokolským jednotám, které byly v tentýž den rozpuštěny. 27. listopadu byl v nepřítomnosti odsouzen stanným soudem (v budově právnické fakulty zrušené v listopadu 1939), aniž by porota tří policistů SS disponovala jakýmkoliv údajem o jeho osobní účasti v odboji. Předtištěný formulář rozsudku k "předání gestapu" byl úhrnně zdůvodněn "opakovaným protiněmeckým jednáním" ("fortgesetztes deutschfeindliches Verhalten"), obdobně jako v případě dalších 798 osob zatčených v Brně mezi zářím 1941 a lednem 1942 (tzv. první stanné právo).
Z vězení improvizovaného v barácích Pod kaštany byl Jan Jebavý deportován 20. ledna 1942 do Mauthausenu, s označením o nežádoucím návratu (Rückkehr unerwünscht). Pravděpodobně již v březnu utrpěl při práci v lomu Wiener Graben těžké zranění na levé paži. Oba blízcí kolegové, kteří byli později oprávněni působit jako lékaři, nebyli v tu dobu v jeho bezprostřední blízkosti : mikrobiolog Václav Tomášek pracoval od dubna do konce července ještě jako betonář ve vedlejším táboře v Gusen, zatímco chirurg Josef Podlaha byl velitelem Ziereisem postupně oprávněn léčit až od poloviny května, v první řadě zaměstnance SS a jejich rodinné příslušníky.
Ničivý přístup nacistických dozorců k českých vězňům nepodléhal sílícím hospodářským imperativům totální války. 7. května bylo v táboře zastřeleno 72 odbojářů z Brna, v čele s mikrobiologem Janem Florianem, a počátkem července došlo k hromadnému vraždění nemocných a invalidů, zatímco podmínky věznění měly již údajně dbát rostoucích potřeb pracovní síly. Domnělé "léčení" flegmóny v revíru (barák 19) tak Jana Jebavého vystavilo nákaze tuberkulózy : jeho zařazení do transportu invalidů do KT v Dachau, jehož odjezd byl od poloviny srpna několikrát odložen, dostalo dramatický rozměr. Zatímco profesor Václav Tomášek ukrýval přítelovo vzniklé onemocnění, blíže neznámý spoluvězeň a nedostudovaný medik si vyžádal vyšetření a nákazu identifikoval jako svůj vlastní nález : zesláblý Jan Jebavý byl koncem září přeložen do baráku 20, kde byl 1. října zavražděn letální injekcí, spáchanou pomocníky táborového lékaře SS Eduarda Krebsbacha.
V září 1946 se v Brně na jeho počest konal sportovní memoriál běhu na 110 metrů překážek. 20. června 1947 byl Jan Jebavý rozhodnutím prezidenta Beneše jmenován in memoriam mimořádným profesorem pro obor očního lékařství. V září 2014 byl na místě jeho bydliště v Šeříkové 30 (dnes Heinrichova) zasazen pamětní Stolperstein, Kámen zmizelého.
Prameny
Osobní doklady, Archiv Masarykovy university (Brno) ; Mendelianum (Brno)
Archivní fond ‘Gestapo Brünn’, B 340, kart. 314, sign. 100-314-23, Moravský zemský archiv v Brně
Totenbuch des SS-Standortarztes Mauthausen, AMM fond Y/46, Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, Vídeň
Nezveřejněné přednášky z let 1945-46: Václav Tomášek (Archiv Masarykovy university, Brno), Josef Podlaha (Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, Vídeň)
Karel Littloch: Mauthausen, koncentrační lágr smrti: vzpomínky na léta 1941–1942, Třebíč 2014 [1945]
Miloš Vítek: Mauthausen 1942 – Dachau 1945, Brno 1946
Odborná literatura
Michel Fabréguet: Mauthausen: camp de concentration national-socialiste en Autriche rattachée (1938–1945), Paříž 1999
Karin Orth: Das System nationalsozialistischer Konzentrationslager: eine politische Organisationsgeschichte, Hamburk 1999
Rok 1942 v českém odboji : sborník příspěvků z vědecké konference, Praha 1999
David W. Pike: Spaniards in the Holocaust : Mauthausen, Horror on the Danube, Londýn 2000
Zdeněk Štěpánek: Nacifikace a moravští lékaři, 1939–1945, Brno 2004
Petr Kopečný: Obrana národa na Brněnsku, 15. 3. 1939-29. 2. 1940, Brno 2006
Internetový štítek a fotografie
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=877
https://www.muni.cz/history/gallery/393/1
Pozn.
V anglickém a německém znění byl tento životopisný souhrn původně napsán pro Gedenkbuch, připravený (2014-16) v tištěné a elektronické podobě památníkem KZ-Gedenkstätte Mauthausen, pod záštitou federálního ministerstva vnitra ve Vídni.
–lj–
foto zdroj: archiv MUDr. Hany Opltové