Příběh manželů Jesenských ze Skořepky
Příběh manželů Jesenských ze Skořepky
Vlastislav Janík
MUDr. Jan Jesenský se narodil 5. 3. 1904 v Praze Smíchově Františku a Miladě Jesenským. Otec František Jesenský, absolvent průmyslové školy stavební, působil jako vrchní stavební rada u Zemského výboru v Praze. Oženil se 17. 9. 1903 v Praze s Miladou Hoyerovou z Karlína. Měli dva syny – Jana a Jiřího, který se narodil 27. 9. 1905 v Praze Smíchově. Rodina v té době bydlela v Malátově ulici čp. 509 na Smíchově.
Jan nejdříve vystudoval smíchovské gymnázium, kde maturoval v roce 1922. Ve studiu pokračoval na lékařské fakultě University Karlovy. Tento krok jistě podporoval jeho strýc MUDr. Jan Jesenský, který byl později jeho nadřízený na zubní klinice. Strýc MUDr. Jan Jesenský během svého působení na klinice rozšířil kliniku o lůžkové oddělení, histologickou a bakteriologickou laboratoř a tím dosáhl rovnocenného postavení zubní kliniky s ostatními ústavy lékařské fakulty. Studiu se mladý Jan usilovně věnoval a od 1. ledna 1926 zastával místo demonstrátora při zubní klinice české lékařské fakulty Karlovy university v Praze. Byla funkce nehonorovaná, ale v oboru, kde mohl získat nové poznatky. Vlastní studia Jan ukončil o rok později, když 5. 7. 1927 promoval. Hned po promoci nastoupil jako operační elév na zubní kliniku prof. Jiráska, kde byl po jednoroční vojenské službě 1. 9. 1929 jmenován asistentem a později se stal vedoucím protetického oddělení. Během působení na klinice publikoval na 13 vědeckých prací a napsal monografii o Porcelánových žaketových korunkách, kterou použil při své habilitaci na docenta zubního lékařství. Známé jsou i jeho další práce pojednávající například o Projevech chorob z povolání na chrupu a v dutině ústní, o Ošetřování válečných zlomenin kostí čelistních, O kovových slitinách, majících nahradit zlato v zubní protetice, o Syntetických pryskyřičných hmotách v zubní protetice, o Palapontových fasetových korunkách a o Významu včasného a správného ošetření zlomenin čelistních kostí. I po habilitaci Jan Jesenský na zubní klinice zůstal. Kolega MUDr. František Kostečka na Jana Jesenského později takto vzpomínal: „Každý rok publikuje několik velmi hodnotných prací. Jako vedoucí asistent protetického oddělení přičinil se o rozkvět tohoto oboru, tak že zde bylo dosaženo světové úrovně. Doc. Dr. Jesenský byl iniciativní a pilný vědecký pracovník, ryzího charakteru, který mohl ještě mnoho pro české lékařství vykonat.“
Současně s působením na klinice vedl se svojí ženou Alžbětou, odbornou zubní lékařkou, soukromou zubní ordinaci. Alžběta Jesenská, rozená Guttmanová, se narodila v Bodzasuljaku v Haliči 29. 2. 1904 v rodině lékaře. S Janem Jesenským se sezdala 30. 10. 1930 na Smíchově. Manželé si pak zařídili byt na Starém Městě u ulici Skořepka č. 2 a ordinaci v sousedním domě v ulici Na Perštýně 14.
Mladší bratr Jiří rovněž vystudoval lékařskou fakultu University Karlovy a po studiích začal vykonávat zubní praxi ve svojí ordinaci na Palackého nábřeží č. 20. Zároveň pracoval i na zubní klinice společně se svým bratrem, kde vedl protetickou laboratoř. Jeho žena Žofie narozená 21. 4. 1903 v Brně byla vystudovaná doktorkou medicíny a zastávala profesi zubní asistentky.
Až do války se kariéra obou bratrů ubírala poklidným směrem a zubní praxe jim poskytovala vše, co od života očekávali oni i jejich rodiny.
Po příchodu parašutistů ze skupiny ANTHROPOID do Prahy v lednu 1942 se kolem nich vytvořila rozsáhlá síť podporovatelů. Mezi ně se zapojil i Jiří Jesenský. Jiří se seznámil s Josefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem prostřednictví dobrovolné sestry Československého červeného kříže Anežky Zajíčkové v dubnu 1942. Jiří Jesenský jako majitel osobního automobilu s parašutisty jezdíval po Praze a okolí. Několikrát s nimi zavítal do Štěchovic a Jílového. Jiří v podpoře parašutistů pokračoval i potom co se parašutisté ukryli v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Do podpory parašutistů Jiří zapojil i svého bratra Jana. Proto se bratři začali více navštěvovat. A aby časté návštěvy nebyly nápadné, brával si Jiří sebou otisky zubních protéz pro případ zdůvodnění účelu své návštěvy.
V důsledku selhání parašutisty Karla Čurdy z výsadku OUT DISTANCE se Němcům podařilo odhalit ukrýt parašutistů v Resslově ulici v Praze a postupně rozkývat celou ilegální organizaci, do které byli zapojeni i bratři Jesenští se svými manželkami. K Jesenským došlo zatýkání v pondělí 22. 6. 1942. Tehdy se Jiří Jesenský viděl naposledy se svým otcem Františkem. Po společné cestě trolejbusem se Jiří otci svěřil s předtuchou, že bude zatčen v souvislosti s atentátem. O několik hodin později se tato předtucha naplnila, když během dne přišli příslušníci gestapa do jeho ordinace a Jiřího zatkli. Večer byla zatčena i jeho manželka Žofie. Záhy po zatčení Jiřího se gestapo dozvědělo i o odbojové činnosti bratra Jana a zatklo jej 23. 6. 1942, jeho manželku Alžbětu o týden později.
Po převezení manželů Jesenských z vazební věznice v Praze do Malé pevnosti v Terezíně dostala Žofie Jesenská vězeňské číslo 20097. Z Terezína již následovala jen cesta do KT Mauthausen k exekuci na základě rozsudku stanného soudu z 29. 9. 1942. Po noci z 23.10. na 24. 10. 1942 strávené za zdmi KT Mauthausen byla dopoledne v 10:12 ranou to týlu zavražděna Žofie Jesenská, její muž Jiří v 16:08, švagrová Alžběta byla zavražděna v 10:28 a její muž Jan v 17:42.
Jen díky mlčenlivosti obou synů a jejich manželek nedošlo k zatčení rodičů bratří Jesenských. Proto o odbojové činnosti svých synů mohl František Jesenský podat v září roku 1945 cenné svědectví na Ministerstvu národní obrany. Nejen toto svědectví pak vedlo profesora J. Čančíka, proděkana profesora N. Jedličku společně s MUDr. Fr. Kostečkou k návrhu jmenovat docenta MUDr. Jana Jesenského mimořádným nehonorovaným profesorem zubního lékařství in memoriam. Návrh byl pak 2. června 1948 prezidentem republiky schválen.